Reflexe uživatelů


Sdílejte svá zamyšlení k otázkám Kompasu na jednotlivé dny i k tématům Středníků s ostatními.

Napište nám je na adresu: reflexe@sirsispolecenstvi.cz

Středník: Požehnání

Otázka: Jak tento týden požehnáš světu?

Asi bych se musel nejprve stát papežem, pokud bych měl tento středníkový týden požehnat městu a světu. No pokud bych se jím stal, tak bych asi požehnal podobně právě jako papež František, jehož požehnání jsem letos slyšel, bylo dobré, ale úplně si ho pochopitelně nepamatuji. Zřejmě bylo až tak dobré, že si ho většina médií nijak zvlášť nevšímala.
Slušnost a volání po míru, toleranci a podobně už dnes není pro media nijak zajímavá, když se v tom nenajde žádná senzace.
Tak v tomto smyslu já samozřejmě světu rád a průběžně žehnám.
Pavel O., 29. 4. 2021

Středník: Tajemství naplněné prázdnoty

Otázka: Co si představíš, když řeknu plnost?

Plnost je pojem pro jisté označení všeho, čeho je dost anebo tak akorát. Opakem by měla být prázdnost. Jako všeobecné označení pro případy, kdy je něčeho vysloveně málo se spíše používá slovo vyprázdněnost, které se často spojuje i s pojmem vyhořelost.
Pro něco mezi se pak používají slova poloplnost a poloprázdnost. Pro totální prázdnost má pak čeština slovo prázdnota. Naplněná prázdnota je na úrovni tautologií, pokud to není myšleno v nadneseně filozofickém smyslu jakési naprosto dokonalé prázdnoty. I když prázdná prázdnota by byla asi spíš pochopitelná:-).
Pokud jde o prázdnotu ve fyzikálním smyslu, tak to, co je pro nás prázdné, úplně prázdné není a pohybují se tam pro nás (z 99 % s výjimkou světla) neviditelné fotony ve všech možných formách a gravitony. Jejich přítomnost však vnímáme pouze zprostředkovaně.
Co bych si mohl pod pojmem plnost představit kromě tohoto jazykového rozboru?
Kromě plnosti forem a tvarů ještě ledacos, ale spíš by se asi dalo filozofovat nad pojmy naplněnost nebo nenaplněnost.
Pavel O., 26. 4. 2021

Středník: Trialog s Bohem

Otázka: Může být Bůh tvým mrtvým koněm?

Moje odpověď zní, že mne mrtvý kůň až zas tolik netrápí, ale z hlediska filozofických hypotéz o Bohu být Bůh mrtvým koněm být může. Těch hypotéz je víc a jedna z nich je i ta, že Bůh se svým dílem zcela vyčerpal a je mrtev. Ale stále žijí i další hypotézy.
Bůh tedy pro mne, a předpokládám i pro někoho dalšího, zůstává hypotézou, ale to dílo, které je kolem nás a které si žádá svého Tvůrce je tu stále s námi, i když zatím neobjasněno a ani Tvůrce se k nám nijak zvlášť nehlásí. Podle svědectví ho viděl nebo jen slyšel naposledy svatý Pavel někde u Damašku a od té doby, pokud mám dobré informace, Boha nikdo neviděl ani neslyšel – pokud nelhal.
Zajímavější je ta debata o trialogu s naším hypotetickým Tvůrcem – Bohem, kdy si ho bereme jako někoho, kdo by nám mohl poradit nebo radit anebo i za nás rozhodovat a kdy se každý z nás stává téměř svatou trojicí sestavenou tentokrát z našeho ego, alter ego a soudce, který nás má nás samé rozsoudit.
Pokud jde o ten trialog, tak já tam za třetího spíše než Boha samotného beru mého anděla strážného často personifikovaného do některého z mých rodičů a kterému možná nejen já vděčím za to, že jsem zatím ze všech protivenství s naším světem spjatých bez větší úhony prošel.
Pavel O., 20. 4. 2021

Kompas na cestu:Tajemství bez konce

Víme, že naše životy, stejně jako všechny životy, jsou konečné a že těla umírají. Zároveň se domníváme, že životy jsou bez konce – buď proto, že duše přečká smrt těla, nebo z toho důvodu, že lidé, jejichž životů jsme se dotkli, budou ovlivňovat žití druhých i po naší smrti. Tak nebo tak, naše skutečné Já má původ v tajemství, do kterého se nakonec opět navrací.

Otázka: Jak si představujete, že bude vaše bytí pokračovat poté, co vstoupíte do oblasti tajemství?

Právě, jako každý den poslední dobou, sedím vedle sousedky, která letos měla 100 let a ta mi říká, že si to nijak nepředstavuje. Prostě si asi představuje, že tady budeme spolu sedět věčně. Já ale doufám, že jednou budu duch, který bude svobodný a bude se pohybovat vesmírem rychlostí myšlenky.

Zdraví Věra Z., 19. 4. 2021

Kompas na cestu: Dar, který může dát každý

Naděje není boží dar. Je to dar, který si můžeme dát jen my navzájem.

Otázka: Kdo vám dává naději? A komu ji dáváte právě teď vy?

Dobrý den, je to možná zvláštní, ale cítím naději sama v sobě. Nemůžu říct, že by mi ji někdo dával.

Věra, Z., 18. 4. 2021

Kompas na cestu: Purpur

Co dnes uděláte pro to, aby přirozeně zazářila vaše jedinečnost, i kdyby si měl někdo myslet, že jste trochu výstřední?

Dobrý večer,
pro svou jedinečnost už dnes neudělám nic, ale je pravda, že by si člověk mohl a měl brát příklad z přírody kolem sebe. Třeba kočka - jak je sebevědomá a za nic se nestydí. Jen člověk má jakési pochyby o sobě, má-li se chovat přirozeně. Samozřejmě pravidla chování být musí, ale mají je i ty kočky. Někdy mě udivuje jak dokážou být diplomatické! Dobře vědí, jak mají dát najevo svoje potřeby, aby člověk udělal, co jim na očích vidí. Vědí, kdy se mají lísat a kdy vytáhnout drápky. Kdo jim radí? Příroda je prostě obdivuhodná.
Zdraví Věra Z., 16. 4. 2021

Středník: Mrtvý kůň

Otázka: Máte nějakého mrtvého koně?

Hádám, že nějakého „mrtvého koně‘‘ ve svém životě asi najde každý – to si myslím a předesílám…
Mimo to by mne zajímalo, jak Indiáni takové přísloví vůbec mohli dát dohromady: co znám Indiány, tak na mrtvých koních by těžko kdy jezdili.
Co by mohlo být pro takové přísloví naším ekvivalentem: Když táhneš prázdný vůz, tak se od něj odpoj? Když děláš něco, co nemá žádný smysl, tak už v tom nepokračuj? Když jsi dělal něco, co kdysi nějaký smysl mělo, jak na to dnes hledíš a má nějaký smysl v tom pokračovat?
Ta poslední definice se mě coby seniora týká asi nejvíc. Od mládí jsem si hrál s bateriemi a žárovičkami a dotáhl jsem to postupně přes tranzistory, rádia, televize, integrované obvody až k mikroprocesorům, ale co teď s tím, mám tu skříň plnou součástek a pár mých vlastních výtvorů, a buď už nevím, co s tím, anebo jestli to půjde na recyklaci anebo spíš rovnou do odpadu... Doba se neuvěřitelně změnila a třeba i možnost opravit si něco v autě téměř nenápadně a nenávratně odkráčela.
Mým druhým „mrtvým koněm‘‘ jsou moje deníkové a poznámkové sešity, do kterých jsem si v době duševního dospívání dělal i výpisky ze slavných filozofických knih. Ty zatím schraňuji a ujišťuji se, že se k nim jednou vrátím, až začnu psát svoje paměti a nebo i digitální deníček.
U mne ten „kůň‘‘, který mi stál za vzpomínky a reflexi, zahynul převážně časem. A asi by se našlo i pár dalších „koníků‘‘, ale to bych nad tím musel zavzpomínat mnohem více a déle.
 
Pavel O., 9. 4. 2021
  stránka 1/4   následující >>


Logo
© 2009 - 2016 Obec širšího společenství