Širší společenství

8.11. v 10:54

Myslím si, že pokud jsem unitář, tak mám tuhle otázku vyřešenou dobře. Unitářství má podle mě správné směr a motivuje mě a vybízí k aktivitě. Takže já mám z osobního směřování dobrý pocit. Pro mně je kontrolní otázkou jak by vypadal svět, kdyby všichni dělali všechno tak, jak to dělám já? A pokud je odpověď, že svět by byl lepší, tak mám dobrý pocit

Miloš Mášik

29.10. v 08:55

Je to otázka osobní etiky. Jak kdo k čemu dojdeme.

Ruda Froněk

28.10. v 17:48

Já možná spíš vycházím ze situace. Jsem jako tvor slabý a v přírodě bych osamocen dloho nepožil. Takže abych ze svého života něco měl, musím spolupracovat s jinými. A to tak, aby mi pomohli a zárove=m moc neomezovali. A když vím, že to má podobně každý, tak mě příjde logické něco jako: Miluj svého bližního jako sám sebe. To mi přijde jako optimální

Miloš Mášik

16.10. ve 13:01

Nikdy jsem nechápal romantické hrdiny, kteří spáchali sebevraždu, když je nechtěla jejich vyvolená. Proč si prostě nenajdou jinou?? Já ani nevím říckt, které dveře jsou přede mnou otevřeny. Tak moc jich je. A vnímám to tak, že pokud některé dveře otevřu, tak je otevru a pokud ne tak ne. Prostě je to jako to je :-)

Miloš Mášik

12.10. v 07:48

Já vnímám slušnost asi tak jak to definuje ten slovník, pokud jsem tomu správně rozuměl. Čili slušný je ten, kdo se chová konvenčně hezky. Když to vztáhnu na podsvětí, tak lze člověka slušně okrást. Já jsem slušný taky proto, že jsem zbabělý. Neumím se prát a proto do všeho vnáším jako slušnost a pak to jaksi konvenčně dobře vypadá. Pokud jsem slušný, tak dobče zapadám do společnosti, která je kolem mě.

Miloš Mášik

25.9. v 16:05

Já jsem byl roky praktikantem Minaříkovy přímé stezky. Dalo mi to hodně! Ale taky je pravda, že v poslední době se přikláním spíš k té lodi, jak to říkal dnes Petr. Akorát je otázka, jaká loď by to měla být. Asi ne jakákoliv. Je nutné si vybírat. Podle jakých kritérií si ji mám vybrat? Tohle mi v té přednášce chybělo.

Ruda Froněk

25.9. ve 12:25

Já to spíš vnímám tak, že prostě jsem u moře a jsou kolem mně lidi, kteří to taky vidí. Nepotřebují toužit po moři, spíš ho potřebují nějak zvládnout, když už se nějak jejich života dotýká. A tam je spolupráce při stavbě lodi spíš jakousi nevyhnutností, kterou si vlastně vyžádala skutečnost. A pak jsem vděčný za lidi kolem, kteří mají zájem budovat podobné plavidlo jako já

Miloš Mášik

11.9. ve 21:58

Nejdeš Petře až do extrému? Přece pomoc někomu blízkému je eticky v pořádku, ne? A energie boží snad je k dispozici člověku víc, když se na ni naladí? To asi není o protekcionismu.

Jindra Pospíšil

30.8. v 08:37

Já bych o spokojenosti a štěstí docela rád podiskutoval. Vidím to jinak. Podle mně to nabídnuté vysvětlení ve Středníku vlastně znejasňuje. Já vnímám spokojenost jako něco, co pramení z pocitů a přemýšlení to jenom dolaďuje. No a se štěstím to vidím naopak. Podle mně štěstí pramení z přemášlení a pocity ho jenom dolaďují. Z toho plyne, že spokojenosti lze takhle dosáhnout poměrně snadno. Pokud mě nic nebolí, primárně se cítím dobře a nepřemýšlím o tom nějak negativně, nebo vůbec nepřemýšlím, jsem spokojen. Ale jakmile vnesu do toho přemýšlení a hodnocení, tedy jsem jako Bůh, mohu být snadno vyhnán z ráje. Přemýšlení snadno zapne nějaké očekávání a to se srovnává s hodnocením. No a výsledkem je pak nějaká úroveň štěstí. Štěstí se tak dá vyjádřit dokonce vzorcem : Úroveň štěstí se rovná očekávání lomeno výkon. Z toho je pro mně jasně patrný rozdíl mezi spokojeností a štěstím. Ale určitě je to zapeklitý úkol rozeznat je protože spokojenost a štěstí se hodně překrávají. Určitě to nejsou moje myšlenky. jenom si nepamatuji, kde jsem se s tím setkal. Jenom mě to oslovilo a začal jsem to jednoduše užívat ve svém životě. Výsledkem bylo, že jsem přestal hledat moc štěstí, spokojím se se spokojeností. A k té se umím dopracovat i bez nějakého výkonu nebo aktivity vůbec :-)

Miloš Mášik