Širší společenství

ve středu ve 13:01

Nikdy jsem nechápal romantické hrdiny, kteří spáchali sebevraždu, když je nechtěla jejich vyvolená. Proč si prostě nenajdou jinou?? Já ani nevím říckt, které dveře jsou přede mnou otevřeny. Tak moc jich je. A vnímám to tak, že pokud některé dveře otevřu, tak je otevru a pokud ne tak ne. Prostě je to jako to je :-)

Miloš Mášik

12.10. v 07:48

Já vnímám slušnost asi tak jak to definuje ten slovník, pokud jsem tomu správně rozuměl. Čili slušný je ten, kdo se chová konvenčně hezky. Když to vztáhnu na podsvětí, tak lze člověka slušně okrást. Já jsem slušný taky proto, že jsem zbabělý. Neumím se prát a proto do všeho vnáším jako slušnost a pak to jaksi konvenčně dobře vypadá. Pokud jsem slušný, tak dobče zapadám do společnosti, která je kolem mě.

Miloš Mášik

25.9. v 16:05

Já jsem byl roky praktikantem Minaříkovy přímé stezky. Dalo mi to hodně! Ale taky je pravda, že v poslední době se přikláním spíš k té lodi, jak to říkal dnes Petr. Akorát je otázka, jaká loď by to měla být. Asi ne jakákoliv. Je nutné si vybírat. Podle jakých kritérií si ji mám vybrat? Tohle mi v té přednášce chybělo.

Ruda Froněk

25.9. ve 12:25

Já to spíš vnímám tak, že prostě jsem u moře a jsou kolem mně lidi, kteří to taky vidí. Nepotřebují toužit po moři, spíš ho potřebují nějak zvládnout, když už se nějak jejich života dotýká. A tam je spolupráce při stavbě lodi spíš jakousi nevyhnutností, kterou si vlastně vyžádala skutečnost. A pak jsem vděčný za lidi kolem, kteří mají zájem budovat podobné plavidlo jako já

Miloš Mášik

11.9. ve 21:58

Nejdeš Petře až do extrému? Přece pomoc někomu blízkému je eticky v pořádku, ne? A energie boží snad je k dispozici člověku víc, když se na ni naladí? To asi není o protekcionismu.

Jindra Pospíšil

30.8. v 08:37

Já bych o spokojenosti a štěstí docela rád podiskutoval. Vidím to jinak. Podle mně to nabídnuté vysvětlení ve Středníku vlastně znejasňuje. Já vnímám spokojenost jako něco, co pramení z pocitů a přemýšlení to jenom dolaďuje. No a se štěstím to vidím naopak. Podle mně štěstí pramení z přemášlení a pocity ho jenom dolaďují. Z toho plyne, že spokojenosti lze takhle dosáhnout poměrně snadno. Pokud mě nic nebolí, primárně se cítím dobře a nepřemýšlím o tom nějak negativně, nebo vůbec nepřemýšlím, jsem spokojen. Ale jakmile vnesu do toho přemýšlení a hodnocení, tedy jsem jako Bůh, mohu být snadno vyhnán z ráje. Přemýšlení snadno zapne nějaké očekávání a to se srovnává s hodnocením. No a výsledkem je pak nějaká úroveň štěstí. Štěstí se tak dá vyjádřit dokonce vzorcem : Úroveň štěstí se rovná očekávání lomeno výkon. Z toho je pro mně jasně patrný rozdíl mezi spokojeností a štěstím. Ale určitě je to zapeklitý úkol rozeznat je protože spokojenost a štěstí se hodně překrávají. Určitě to nejsou moje myšlenky. jenom si nepamatuji, kde jsem se s tím setkal. Jenom mě to oslovilo a začal jsem to jednoduše užívat ve svém životě. Výsledkem bylo, že jsem přestal hledat moc štěstí, spokojím se se spokojeností. A k té se umím dopracovat i bez nějakého výkonu nebo aktivity vůbec :-)

Miloš Mášik

14.8. v 17:20

Právě dneska je pro mě velice jedoduché odpovědět. Dnes probíhá příprava ubytování pro religionisty, kteří přijedou ke mně na návštěvu v pátek. Religionistika je pro můj život něco velmi významného, takže tak :-)

Miloš Mášik

8.8. v 09:09

Zbavování se věcí je mojí agendou už několik let. No a jak jsem pokročil? NIJAK... jsem jak starý člověk, který se třese o veteš, protože to přece může být ještě užitečné. Vůbec netuším, jak a co konkrétně provedu. Vím jen, že musím odstěhovat z místa, kde bydlím a čím méně věcí si odnesu, tím méně místa budu pak potřebovat. Ale stále je to jenom v teoretické rovině. Ani nevím, co dnes vyhodím a přitom toho mám... No děs je pro mě tohle téma ale stále velmi aktuální

Miloš Mášik

17.7. ve 21:04

Pokořuji (se) každý den. Každý den jsem rád, že jsem se probudil a pokořil třeba smrt. Pokořil jsem i sám sebe tím, že jsem překonal strach z toho, že zavřu oči. Že jsem pokořil vlastní strach z blízké budoucnosti...

Petr Hofman