Na druhý pohled

V českém jazyce používáme často výraz na první pohled. Třeba láska na první pohled může vzplanout, anebo si něco oblíbíte hned, bez přemýšlení, rozvažování. Druhý pohled znamená zastavení, dát si čas a odstup od prvotního dojmu.

V unitářství je kladen důraz na osobní odpovědnost za duchovní cestu a v první řadě za život jako takový; druhý pohled je vždy potřebný: jakkoliv si vážíme prvního dojmu, svědectví spontánního vhledu a prvotní emoce, přece je dobré zastavit se a dát prostor času, tím i moudrosti. Symbolicky s touto myšlenkou pracuje videoblog OŠS, který nabízí krátké zamyšlení nad postřehy, které se více či méně spontánně objevily před objektivem videokamery.

Tímto volně navazujeme na předchozí cyklus videomeditací s názvem Průhledy do kraje za Rámem; ten kombinoval původní autorská vyznání, ať je to báseň, úryvek prozaického textu nebo osobní zamyšlení, s recitací, hudbou a filmovým doplněním ve snaze pokusit se projít do vnitřního světa druhého člověka, zkusit mu porozumět, pochopit krajinu jeho duše. Ten najdete zde: Videoblog Průhledy do kraje za Rámem

	Balónky štěstí Představme si, že každé přání je jako balónek. Má určitou barvu, vzor, to podle toho, jaké to přání je. Jaký by to byl seznam, kdyby nám někdo sepsal seznam všech našich přání od začátku našeho života, možná by nás to ohromilo?
	Až příliš úzké koleje To se tak říká, že život jde ve vyjetých kolejích. Zkusme to vzít doslova: někdy je kolej slepá, jindy zarostlá tak, že je ztracená, a někdy potřebujeme přehodit výhybku!
	Účel zvonku je – Zvonek slouží k zvonění, jasně. Jenže to má hlubší rozměr. Co si přeješ zrovna teď, když zvonek zazvoní?
	V kostele k smíchu Někomu je k smíchu kostel. Někdo je k smíchu v kostele. No a my? Nejsme občas taky někomu k smíchu, třeba nám samým?
	Samá ruka, samá noha Jak důležitý je řád věcí? Aby věci byly na svých místech a nemuseli jsme je hledat, abychom se mohli spolehnout na své jistoty, velké i malé.
	Příbytek pro duši Chaloupka uprostřed lesa, duše se tetelí radostí: tady bych chtěla spočinout, říká. Takové milé, hřejivé místo; a kolem ticho a klid!
	Myslet jinak Kdyby nikdo nikdy neuvažoval nově, nebylo by lidského pokroku. Život by byl stejný jako přesně vyrovnané kostky, beze změny. Takže…?
	Lodičky z odpadků Lodičky z odpadků? Co je tohle za nápad? Vždyť nejsou k ničemu užitečné! Hmmm. Potěší hravostí, inspirují myšlenkou, že všechno má svůj účel; to jen my ho musíme umět vnímat!
	Zabránit škodě Patří to k základu lidství: projevit lidskost, to znamená pomoct, když je třeba. Zkrátka být nějak prospěšný, když je to možné.
	Kouzlo závoje Závoj je rafinovaná věc. Má něco skrýt, ale ne úplně. Takže na to, co je jakoby skryté, spíš upozorňuje.
	Nepochopitelná bytost Někdy si nerozumíte. Někdo vám něco říká a nechápete co a proč – jako by ten druhý byl nepochopitelná bytost, ne člověk. Anebo se vám to ještě nestalo?
	Žít s překážkou Přijmout překážku jako danou nemusí být prohra ani rezignace! Může to být moudré vzetí na vědomí.
	Ve stínu stínu Stín je odrazem osvětleného; skořápka je svědectvím ořechu; obal je dokladem obsahu; co zbyde, je důkazem toho, co vzniklo.
	Ustrnutí v pohybu Přijde výzva k zastavení, spočinutí v TOMHLE okamžiku. Prostě stop. Chvíle klidu, uvědomit si, kam jdu a proč, a proč to celé, čemu se říká život, táhnu dál. Ta úžasná chvíle spočinutí!
	Klacky Obyčejné klacky; dá se z nich postavit třeba rozhledna! Obyčejné klacky jsou jako obyčejné věci, ze kterých se dá stavět neobyčejné.
	I omšelé je krásné Věci mohou být staré, zašlé, rozpadající se, nebo poničené živlem času. A přece jsou krásné!
	Marnost úsilí Už se ti stalo, že usiluješ o něco, co se ti zdá důležité, ale druzí to odmítají? Mýlí se! Ale… Třeba skutečně usilujeme o něco, co zkrátka nedává smysl?
	Nene Je toho někdy kolem nás až příliš: odmítavý, negativní, podezřívavý, svírající postoj někoho druhého. A to nechceme!
	Technologické nadpřirozeno Je sice pravda, že dnes snad už úplně všechno je zasaženo technologickým nadpřirozenem. Nejspíš i to kafe nám už brzy nabídne nějaký robot!
	Zpráchnivělý napohled Vidíš mrtvý, zpráchnivělý strom. Ale pak se podíváš pozorněji, a na druhý pohled je jasné, že v tom stromě je tolik života!
	Skleněný zámek a pomeranč Mít nějaký sen, přání anebo touhu ještě neznamená, že bychom je museli za každou cenu naplnit. Třeba nám jen udávají směr cesty, dávají naději?
	Umělecké dílo Je to chobotnice nebo mimozemšťan? To není důležité, protože: je to umělecké dílo! Ale především je to metafora.
	Přání dobrého Pořád si něco přejeme. Však taky proč ne. Ovšem neškodí se někdy nad kvalitou i vlastních přání zamyslet!
	Zamrzlá nálada Někdy stačí divný pohled, nevlídnost, neshoda, a je po radosti ze života. Ale naštěstí to platí i naopak!
	Závit spirály Co když se přímá cesta změní na spirálu? Ocitáme se tam, kde jsme už jednou nebo i víckrát byli. Místo přímé cesty jsou tu jen závity spirály.
	Slyšíš ten vítr? Klasy obilí lákají – buď s námi, přidej se! Slyšíš ten jejich hlas? Přidáš se? Ten úžasný klid…
	Když to zazdí Když někdo něco zazdí, dá se s tím něco dělat? To už záleží na okolnostech, ale každopádně jde především o to, jak my se díváme na svět.
	Lapit sny Lapač snů dokáže odlišit nejen ty zlé sny, ale i sny pošetilé a donkichotské sny od těch, které stojí za to, abychom za nimi šli. A co pak dělat s těmi dobrými, krásnými a inspirujícími sny?
	Jako v tunelu Pokud vidíme světlo na konci tunelu (anebo roury, to už je fuk), tak nikdy nic prostě není beznadějné!
	Chci být krůpějí Nejsem louží, rozbahněnou po dešti. I když mračna na nebi nic dobrého nevěští, vím, že za nimi je slunce!
	Jak vzniká andělíček? Jak vypadá anděl? To je těžko říct, ale máme spoustu pokusů to ztvárnit. A víte, jak takový andělíček vzniká?
	Cesty ke štěstí I když to někdy vypadá, že štěstí není k nalezení, jako to zrníčko ztracené v nekonečném světě, přece je nalézt můžeme!
	Den blbec To se tak někdy všechno – no prostě se nám nedaří. Prostě den blbec. Ale tím to nekončí! :-)
	Pozvánka Na první pohled vidíme něco nějak; na druhý pohled, když zbystříme a zamyslíme se, spatříme dříve neviděné.


	Tímto volně navazujeme na předchozí cyklus videomeditací s názvem Průhledy do kraje za Rámem; ten kombinoval původní autorská vyznání, ať je to báseň, úryvek prozaického textu nebo osobní zamyšlení, s recitací, hudbou a filmovým doplněním ve snaze pokusit se projít do vnitřního světa druhého člověka, zkusit mu porozumět, pochopit krajinu jeho duše.

	Pozvánka Na první pohled vidíme něco nějak; na druhý pohled, když zbystříme a zamyslíme se, spatříme dříve neviděné.