Reflexe uživatelů


Sdílejte svá zamyšlení k otázkám Kompasu na jednotlivé dny i k tématům Středníků s ostatními.

Napište nám je na adresu: reflexe@sirsispolecenstvi.cz

Středník: Když pravda bolí

Otázka: Jak se zachováš při střetu s člověkem, který si sveřepě trvá na svém?

Zaujal mne ten poslední středníkový výrok jak řešit nepravdivé pravdy. Před časem už jsem nějaké pojednání o pravdě napsal: pravda je zkratka pro pravdivý výrok, a tak se to slovo běžně používá. Výrok může být pravdivý nebo nepravdivý a mohl by se v tomto případě nazývat nepravda, a pak by se mohlo říkat: to je pravda nebo nepravda. Slovo nepravda se ale nevžilo a spíše se používá slovní spojení to nemáš pravdu.
Pokud jde o spory o pravdu, tak ještě hraje roli spojení výroků s časem, jinak se bude diskutovat o něčem z historie byť třeba nedávné, ze žhavé současnosti a nebo o výrocích o vzdálené budoucnosti.
Pokud jde o to, jak se chovat v případě, že jsme si jisti nepravdou oponenta, to asi bylo vysvětleno dobře a vyčerpávajícím způsobem. Můžeme se však dostat do situace, kdy nějakou svoji pravdu musíme hájit nebo prostě jen hájíme. Jak se chovat v případě, že nám někdo tu naši pravdu chce vzít?
Občas jsem k tomu použil známý případ z historie o výrocích Galilea Galileiho, kterému bylo inkvizicí vyčítáno tvrzení, že se Země točí. I když pro Galilea to byla jasná pravda, nakonec odvolal, protože tahle pravda mu za upálení nestála a neměl za sebou žádnou veřejnost, která by ho v jeho tvrzení podporovala, tak to celkem rozumně a správně vzdal. Jiné podobné tvrzení připisované Puškinovi si pamatuji v ruštině: Veleniju božu, o muza, buď poslušna i ně osporivaj glupca. Jednoduše česky nehádej se s hlupákem.
Nevím, jestli je to pro nás dobrý příklad, opakem byl Jan Hus, který se pod tlakem svých veřejných kázání svých pravd nevzdal, až do tragického konce.
Pavel O.,19. 5. 2021

Kompas na cestu: Den matek

Mnoho z důležitých životních poznatků a zkušeností – ať už příjemných či nepříjemných – získáváme od našich matek. Ony do značné míry určují, jak přistupujeme ke světu a jak mu rozumíme.

Otázka: Jaké zásadní životní postoj jste přejali od své matky či jiného člověka, který vás vychovával?

Dobrý den, od rodičů jsem přijala ateismus a názor, že rozum je víc než pocity. Životem jsem se pak prokousávala k názorům opačným. Jsem ale ráda, že jsem si náboženskou víru vybrala podle svého, i když dost pozdě. Svoje děti jsem tak vychovávala podle svých rodičů, dnes bych se chovala úplně jinak a jejich cesta životem by možná byla lepší. Dnes si myslím, že děti mají vychovávat spíš prarodiče, kteří mají více zkušeností a trpělivosti, vnoučata ale bohužel stále nemám. A děkuji, Petře, za milou odpověď na komunikaci s Bohem.

9. 5. 2021, Věra Z.

Středník: Bože, jsi hluchý, nebo nás neslyšíš?

Otázka: Komunikujete s Bohem?

V tématu je dotaz, zda je možná komunikace s Bohem. Podle mne je taková komunikace velmi nepravděpodobná, ale její pravděpodobnost pro nás není nulová. Pravděpodobnější by asi byla komunikace s anděly, pokud by bylo možné jejich existenci brát jako prokázanou. A konečně je tu spirituální komunikace s dušemi zemřelých, pokud jde o komunikaci, tak bych jí osobně přisoudil největší pravděpodobnost.
V tomto kontextu je u mne pravděpodobnost možné komunikace s Bohem face to face a nebo soul to soul matematickým způsobem řečeno limitně blížící se k nule. Jsou ovšem i jiné způsoby komunikace. Jedním z nich je fakt naší existence, protože ta je s naším bytím i s bytím kolem nás, kterým můžeme dát bez váhání přívlastek božské , přičemž božské je pro nás všechno, co zatím nechápeme. A pokud možnosti nějakého našeho pochopení nepatří ještě do kategorie námi nepochopitelného.
Shrnuto, s Bohem je každý z nás nějak v kontaktu, ať už si to uvědomuje, anebo ne, a každý s nim nějak komunikuje, opět, ať už to chápe, nebo nechápe.
Pokud jde o komunikaci personifikovanou, tak ta je podle mne komunikací mezi mým já a s mou osobní nějak žádanou nebo vysněnou (nebo zprostředkovanou někým jiným) představou.
8. 5. 2021, Pavel O.

Středník: Bože, jsi hluchý, nebo nás neslyšíš?

Otázka: Komunikujete s Bohem?

Na středeční promluvu a otázku o komunikaci s Bohem chci odpovědět trochu zeširoka. Většinu svých názorů o Bohu jsem načerpala v knížkách Hovory s Bohem. Už název napovídá, že se s Bohem dá hovořit. I když to neumím jako autor těchto knih, přesto s Bohem komunikuju, i když je to jen moje samomluva. Například si pomyslím na své přání, aby se mi něco podařilo - třeba oběd, a ono se to splní. Je pravdou, že nemám velká přání a očekávání, takže to ani nevypadá, že by mi je plnil Bůh, ale jsem klidnější a jistější. Podle mé představy je Bůh vším kolem nás i v nás. Přirovnala bych ho k oceánu a všechno stvoření k rybám v něm. Přesto ho vnímám i jako osobu, která vnímá, a proto se s ní dá komunikovat. Protože je vším, může skrze všechno kolem nás s námi komunikovat. Například prostřednictvím právě knih, lidí kolem nás, někdy věta v novinách nebo v rozhlase jako by nám odpovídala na tichý dotaz. Proto, chceme-li boží odpověď, musíme dávat pozor na to, co se kolem nás děje a mluví nebo píše a podobně. Ještě přidám jednu myšlenku z Hovorů, která se mě moc líbí a věřím tomu. Když se autor Boha ptal, co má dělat, chce-li být bohatý, šťastný a podobně, Bůh odpověděl "buď zdroj". Všechno, co člověk dává, se mu totiž vrací, protože se všechno vrací ke zdroji. I když to někdy dlouho trvá, myslím si, že takový postoj k životu se vyplatí.

S pozdravem Věra Z., 7. 5. 2021

Středník: Požehnání

Otázka: Jak tento týden požehnáš světu?

Asi bych se musel nejprve stát papežem, pokud bych měl tento středníkový týden požehnat městu a světu. No pokud bych se jím stal, tak bych asi požehnal podobně právě jako papež František, jehož požehnání jsem letos slyšel, bylo dobré, ale úplně si ho pochopitelně nepamatuji. Zřejmě bylo až tak dobré, že si ho většina médií nijak zvlášť nevšímala.
Slušnost a volání po míru, toleranci a podobně už dnes není pro media nijak zajímavá, když se v tom nenajde žádná senzace.
Tak v tomto smyslu já samozřejmě světu rád a průběžně žehnám.
Pavel O., 29. 4. 2021

Středník: Tajemství naplněné prázdnoty

Otázka: Co si představíš, když řeknu plnost?

Plnost je pojem pro jisté označení všeho, čeho je dost anebo tak akorát. Opakem by měla být prázdnost. Jako všeobecné označení pro případy, kdy je něčeho vysloveně málo se spíše používá slovo vyprázdněnost, které se často spojuje i s pojmem vyhořelost.
Pro něco mezi se pak používají slova poloplnost a poloprázdnost. Pro totální prázdnost má pak čeština slovo prázdnota. Naplněná prázdnota je na úrovni tautologií, pokud to není myšleno v nadneseně filozofickém smyslu jakési naprosto dokonalé prázdnoty. I když prázdná prázdnota by byla asi spíš pochopitelná:-).
Pokud jde o prázdnotu ve fyzikálním smyslu, tak to, co je pro nás prázdné, úplně prázdné není a pohybují se tam pro nás (z 99 % s výjimkou světla) neviditelné fotony ve všech možných formách a gravitony. Jejich přítomnost však vnímáme pouze zprostředkovaně.
Co bych si mohl pod pojmem plnost představit kromě tohoto jazykového rozboru?
Kromě plnosti forem a tvarů ještě ledacos, ale spíš by se asi dalo filozofovat nad pojmy naplněnost nebo nenaplněnost.
Pavel O., 26. 4. 2021

Středník: Trialog s Bohem

Otázka: Může být Bůh tvým mrtvým koněm?

Moje odpověď zní, že mne mrtvý kůň až zas tolik netrápí, ale z hlediska filozofických hypotéz o Bohu být Bůh mrtvým koněm být může. Těch hypotéz je víc a jedna z nich je i ta, že Bůh se svým dílem zcela vyčerpal a je mrtev. Ale stále žijí i další hypotézy.
Bůh tedy pro mne, a předpokládám i pro někoho dalšího, zůstává hypotézou, ale to dílo, které je kolem nás a které si žádá svého Tvůrce je tu stále s námi, i když zatím neobjasněno a ani Tvůrce se k nám nijak zvlášť nehlásí. Podle svědectví ho viděl nebo jen slyšel naposledy svatý Pavel někde u Damašku a od té doby, pokud mám dobré informace, Boha nikdo neviděl ani neslyšel – pokud nelhal.
Zajímavější je ta debata o trialogu s naším hypotetickým Tvůrcem – Bohem, kdy si ho bereme jako někoho, kdo by nám mohl poradit nebo radit anebo i za nás rozhodovat a kdy se každý z nás stává téměř svatou trojicí sestavenou tentokrát z našeho ego, alter ego a soudce, který nás má nás samé rozsoudit.
Pokud jde o ten trialog, tak já tam za třetího spíše než Boha samotného beru mého anděla strážného často personifikovaného do některého z mých rodičů a kterému možná nejen já vděčím za to, že jsem zatím ze všech protivenství s naším světem spjatých bez větší úhony prošel.
Pavel O., 20. 4. 2021
  << předchozí stránka 2/6   následující >>


Logo
© 2009 - 2016 Obec širšího společenství