Na program je nutné se předem přihlásit (e-mailem na info@sirsispolecenství.cz, případně na tel.: 603 789 838, zašleme vám link).

Program je určený primárně členům obce, nicméně do naplnění kapacity se mohou přihlásit i nečlenové.

 

Jednotlivé díly cyklu:

1. Úvod: Svoboda – rozum – tolerance, aneb Jak svobodně a zodpovědně pracovat s tradicí?

2. Svoboda: všichni máme stejné možnosti? aneb Být se vší zodpovědností sám sebou

3. Láska: důležitost pozitivních vztahů v našich životech aneb Cit nejde nahradit ani obejít

4. Rozum: nejvyšší schopnost lidské duše? aneb Význam schopnosti vzdělávat se a porozumět

5. Čin: Když modlitbou je čin aneb Co po nás zůstane? (Acta non verba)

6. Mé nejlepší já: Principy pro mne a můj růst

7. Nikdy nejsme sami: Principy pro vztahování se ke světu

8. Putování k čirému: Principy pro vztah s tím, co nás přesahuje

Duše a příroda - cyklus věnovaný ekospiritualitě, úctě k životu a prostředí, v němž žijeme

 

Poznávání (pěstování otevřeného vědomí, práce s pozorováním, poznáváním přírodního, přirozeného světa kolem nás)

Vzdělávání a výchova (vědomý, prožívaný proces bytí pospolu, posilování vztahů a vazeb s okolím i bytostmi)

Propojení a prožívání (bytostný a živoucí vztah s vesmírem, viditelným i neviditelným, možnosti práce s energií, komunikace mimo slova)

Vcítění a inspirace (vlastní transformace a její uplatnění v praxi)

Uctívání (úcta k posvátnému, prožívání tajemství přítomného ve všech stvořeních, úcta k tomu, co nás přesahuje, se zaměřením na Zemi)

Program se konal jednou měsíčně, od června do listopadu 2022.

 

 

 

První unitářská pěší duchovní pouť

Z Karlovky do Radomyšle

4. až 8. června 2022

 

 

Ušli celkem 133 km dlouhou cestu po turistických značených stezkách, se čtyřmi noclehy, krásnou krajinou – z historického sídla českého unitářství do rodiště našeho zakladatele.

Začátek pouti byl v Praze v Karlově ulici v sobotu 4. června od 9:30 před budovou Unitarie, kde Rev. Petr Samojský celou akci zahájil krátkým duchovním shromážděním. Na cestu z Karlovy 8 jsme se vydali přesně v 10:00 dopoledne. První etapa cesty vedla do Dobřichovic.

Druhý den jsme pokračovali na poutní místo Skalka nad Mníškem pod Brdy, kde jsme uspořádali Květinovou slavnost. Procesí pak  pokračovalo k Malému a Velkému Chlumci a na Hluboš.

Další etapa cesty nás vedla přes Příbram a památníkem Vojna až těsně k Březnici. Na poslední nocleh jsme pak došli až k Sedlici.

Závěrečný den nás už čekalo jen posledních cca deset likometrů a těsně před polednem jsme došli do Radomyšle.

 

 

 

17. května: Pro budoucí poutníky a poutnice – Smysl pouti, který trvá

(prostor pro představení vlastních oblíbených textů pro každého účastníka programu)

Co má být mým odkazem?

 

 

 

 

 

 

(zpomalování života, důraz na prožitek bez ohledu na čas)

Čas se zrychluje, a tak v určité době je nejcennějším atributem poutníků dokázat pobývat tak trochu mimo čas nebo svůj život prožívat toku času navzdory. Každý z těch, o nichž bude řeč, si dokázal v životě vyhradit prostor pro „chvíli pozorného ticha“ vždy, když to potřeboval, a z jejich, byť nelehké cesty životem je znát vroucí vztah ke světu navzdory všem nedokonalostem a příkořím, které můžeme vnímat. Provázet nás budou například Jack London, Jack Kerouac, Antoine de Saint-Exupéry, Josef Čapek a Jan Čep.

 

 

 

 

28. února v 18:30: Romantický poutník – Cesta k výšinám

(lásky, touhy a sny v našem životě)

Tento typ poutníků hledá ideál, který k životu bytostně potřebuje. Cosi jako čistou vertikálu života – a je to poutník osamělý, jemuž čistotou vyhovuje jen neposkvrněná příroda. Svět a lidé jsou zpravidla jeho ideálům a snům velmi daleko, zato tito poutníci mívají hluboký cit pro spiritualitu.

Zabývat se budeme texty Williama Blakea a jeho věčnou poutí časem, Novalisem (Modrý květ), Byronem (Manfréd, Childe Haroldova pouť), Hölderlinem a jeho Hyperionem a samozřejmě Karlem Hynkem Máchou a jeho Poutí krkonošskou.

 

NaKafe s Charlesem Darwinem

Obec širšího společenství vás zve na uvedení nové knihy našeho nakladatelství

 

„Dokud národy nesplynou v jeden“

Darwinovy vazby na unitářství

Clifford M. Reed

 

neděle 6. února 2022 v 18:00 po Zoomu

https://us02web.zoom.us/j/87315744336

 

Od 6. února v e-shopu NSČU!

Cena pro členy 170 Kč.

 

 

 

 

 

31. ledna: Barokní poutník – Labyrint svět

(nástrahy, lákadla a pasti světa, bloudění i nalézání)

Vzdělání – to slovo bylo v našem prostředí baroku v dobách nedávných velmi tendenčně a neprávem upíráno. Ale ono mu patří! Baroko je časem, kdy se lidé vydávali na pouť, ať již fyzickou nebo symbolickou (v knihách, ve svém nitru…), aby hledali posilu pro svou víru, řád pro svůj život, pochopení světa a svého místa v něm, odpověď na otázky, jak nakládat se svým životem dál. Barokní pouť byl svébytný, ale ve své době účinný způsob, jak poznávat svět, jak se v něm orientovat a nacházet opory pro svou víru i své porozumění všemu, co nás obklopuje. Pouť nabízela prostor a čas k utříbení si toho, co má smysl, je trvanlivé a cenné, a uvědomění si, co je pomíjivé – tedy prostor a čas, které jinak běžný člověk neměl. Barokní pouť bývala v mnoha ohledech výrazně víc než kdy předtím poutí duchovní.

Často a možná až stereotypně a bez vědomí všech souvislostí se pro toto období používá symbol labyrintu – a má v tom pochopitelně prsty i Jan Amos Komenský se svým asi nejznámějším dílem. Ovšem nezapomínejme, že v barokním labyrintu se vždy z určitých, zásadních úhlů projevuje přísný řád, který je jeho podstatou. Pocit ztracení a bezradnosti je pouze prvotním východiskem, u něhož se ale na barokní pouti nezůstává, je to jen potřebný impulz k cestě.

Zaměříme na úryvky z barokních příběhů Jana Amose Komenského: Labyrint světa a ráj srdce, Hanse Jakoba Christopha von Grimmelshausen: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, Angela Silesia: Cherubský poutník, Johna Bunyana: Poutníkova cesta z tohoto světa do budoucího, a Jonathana Swifta: Guliverovy cesty.

 

Prosinec: Renesanční poutník: Ve víru světa – ve víru světla

Představte si barvitý renesanční svět a v něm člověka, který si začíná mnohem lépe a intenzivněji než dosud uvědomovat svoje místo v něm, geografické souvislosti i vlastní vztah k tomu, co nás přesahuje.

Člověk procházející krajinou měst, vesnic a pozvolna kultivovanou přírodou, kterou si kousek po kousku sám podmaňoval, si musel připadat jak uprostřed obrovského mraveniště. Učí se osobně vidět krásu, ale zároveň spatřuje mnohem pronikavějším pohledem i její odvrácenou tvář: chudobu, špínu, neřesti… Na jedné straně dochází k prudkému nárůstu vzdělanosti, na druhé straně stojí stále striktně hierarchické uspořádání společnosti, které dává jen málokomu šanci vymanit se z jednou daného řádu a vydobýt si v něm lepší místo. A tak vznikají díla, v nichž se jedinečným způsobem mísí lidská vznešenost i malost, pronikavý důvtip a hloupost, ryzost ideálů i podlá temná zákoutí lidských duší, hra protikladů. Tomu všemu pak ale vévodí obrovské úsilí jít (a dojít) tam, kde tušíme světlo: čisté a zušlechťující.

Inspirovat se budeme zejména Dantem a jeho Božskou komedií, Chaucerem a jeho třiceti poutníky do Cantebury a zpět do hospody, Villonem a jeho protloukáním se drsným světem pozdně středověkého velkoměsta, Pantagruelem a fantaskním světem renesančního humoru, a nakonec Donem Quijotem.

 

 

 

listopad: Mytický poutník – rozvazování gordického uzlu

(cesty/návraty k počátkům, úsvit našeho života, předškolní dětství, svět plný úžasu, intuitivně mystický)

Mýtus – to je vlastně způsob myšlení: vždy obrazný, takový, kterým jsou nejvíce nadáni děti a básníci. Mytický poutník se objevuje už v úsvitu lidské civilizace, byť poutník si ještě neříká. Člověk si už tehdy v dětství lidstva kladl otázky: Kdo jsem a proč jsem zde? A od chvíle, kdy si začal uvědomovat sám sebe, začal hledat smysl a tajemství života, vydávat se na cesty za tím, po čem touží.

Motiv a symbol gordického uzlu může v určitém smyslu představovat náš postoj k mýtům. Můžeme jej rozetnout a nezabývat se příliš tím, co je v něm svázáno. Anebo jej můžeme pomalu rozvazovat, hledat, kam které vlákno vede, a přitom si nechat otevírat svět, který je nám časově již tak vzdálený, a zjišťovat, že ve skutečnosti je naší duši i našemu duchu mnohem bližší, než se na první pohled zdá.  Touto etapou poutnictví v naší kultuře nás provedou zejména Gilgameš, Aeneas, Beowulf a Prométheus.

 

Letní výprava do Země příběhů pro malé unitáře a jejich přátele

I tento rok se uskutečnil prázdninový pobyt pro naše nejmladší členy a příznivce, tentokrát na Šumavě. V týdnu od neděle 11. 7. do soboty 17. 7. byl určen dětem do třinácti let, přičemž děti mladší než pět let musel doprovázet někdo dospělý. Bydleli jsme na chalupě na Opoleneckém potoku mezi Kašperskými Horami a Radešovem. Pobyt byl zaměřen zejména na rozvíjení vztahů k prostředí, v němž žijeme, a k lidem kolem nás. Dalším důležitým cílem pobytu byla přirozená podpora dětské spirituality. Ústředním motivem celopobytové hry byly tentokrát příběhy ze životů unitářských osobností, které se proslavily ve vědě, umění nebo v oblasti pomoci druhým. Provázet nás tak bude například přírodovědec Charles Darwin, lékař Albert Schweitzer, ilustrátorka a autorka knížek pro děti Beatrix Potterová nebo zakladatelka Červeného kříže Clara Bartonová. Zúčastnilo se celkem 16 dětí.

Druhá část pobytu, od 17. do 24. 7., byla určena pro unitářskou mládež (8-15 let) jako vyvrcholení jejího celoročního působení.  Tento pobyt tematicky navazoval na předchozí týden, ovšem program byl s ohledem na věk a zájmy účastníků více zaměřen na rozvoj osobnosti, samostatnost dětí, tvůrčí aktivity a poznávání života v přírodě.

Pobyt zajišťovala Obec širšího společenství českých unitářů ve spolupráci s Unitářskou akademií.

ve spolupráci s Unitářskou akademií a Obcí unitářů v Teplicích

Představte si barvitý renesanční svět a v něm člověka, který si začíná mnohem lépe a intenzivněji než dosud uvědomovat svoje místo v něm, geografické souvislosti i vlastní vztah k tomu. co nás přesahuje. Lidská touha poznávat – sám sebe i rychle sílící ruch života kolem – se nutně odrazila také v poutnictví, jak ho dnes známe z vrcholných děl tehdejší literatury.

Člověk procházející krajinou měst, vesnic a pozvolna kultivovanou přírodou, kterou si kousek po kousku sám podmaňoval, si musel připadat jak uprostřed obrovského mraveniště. Učí se osobně vidět krásu, ale zároveň spatřuje mnohem pronikavějším pohledem i její odvrácenou tvář: chudobu, špínu, neřesti…– ono villonovské odpor vzbuzující „tlusté měkké bílé břicho měst“. Na jedné straně se v poutníkovi intenzivně projevuje touha po harmonii a zesilující smysl pro estetiku, na druhé straně nemůže opomíjet realitu třeba prvních opravdu celoevropských epidemií nemocí. Na jedné straně dochází k prudkému nárůstu vzdělanosti, na druhé straně stojí stále striktně hierarchické uspořádání společnosti, které dává jen málokomu šanci vymanit se z jednou daného řádu a vydobýt si v něm lepší místo.

Lze nad tím žasnout, lze propadat trudomyslnosti – ale také se tomu můžeme začít smát!

Nejen velmi vážně míněná snaha o porozumění harmonii světa, ale i satira, ironie a smích – smích, který ulevuje – jsou nové atributy poutníků. A tak vznikají díla, v nichž se jedinečným způsobem mísí lidská vznešenost i malost, pronikavý důvtip a hloupost, ryzost ideálů i podlá temná zákoutí lidských duší. Tomu všemu pak ale vévodí obrovské úsilí jít (a dojít) tam, kde tušíme světlo: čisté a zušlechťující.

Cyklus je tedy primárně vztažen k symbolickému odkazu na cestu životem, ale jsou zde i další rysy poutnictví, které chceme vyzdvihnout.

Jedním z nich je touha po poznání, která podněcuje poutníky k cestě. Podněty, vjemy, zážitky, zkušenosti, neustálý kontakt s novým. To rozvíjí osobnost a zároveň učí pokoře, úctě a vstřícnosti. Poutníkům, kteří vidí svět v jeho rozmanitosti, se stěží může stát, že by své stavěli nad cizí.

Poutnictví přirozeně učí úžasu – nad krásou každé obyčejné věci v důmyslné stavbě světa. Poutník neustále obnovuje své bytostné propojení ze Zemí. Není mezi nimi žádná bariéra, zdi domů ani virtuálních světů, jen doširoka rozprostřený kraj a všechna stvoření v něm. Tím je jeho žití bohaté a zároveň prosté, poutník nepodlehne pocitu, že je pánem čehokoli, nemá touhu ovládat a vlastnit víc, než k životu potřebuje – nadbytečné věci na cestě tíží…

Poutnictví jako synonymum pro pomalé, přirozené nabývání moudrosti je v naší civilizaci přítomno od nepaměti – a to, jak jej vnímáme, se v zásadě nemění. Je v tom trochu tajemství, trochu našeho obdivu i trochu laskavé shovívavosti pro určité podivínství (jen málo z nás se kdy dokázalo vzdát pohodlí, pověsti, postavení, většiny majetku a stát se poutníky). Poutnictví rozuměli lidé před tísíciletími stejně jako mu rozumíme my dnes.

V tomto kontextu připravujeme šestidílný cyklus pořadů, během nichž se projdeme dějinami evropské kultury (tu a tam s nezbytným přesahem do dalších oblastí). Necháme se jimi provést od těch nejpovolanějších: poutníků z mytických příběhů i děl velkých myslitelů a umělců. Budeme se zaměřovat na rozmanité způsoby nabývání moudrosti a poznání včetně duchovního na životní pouti, život s pokorou k řádu světa a všemu ostatnímu bytí, život skromný, ale houževnatý. (Skutečný poutník se nevzdává!) K tomu samozřejmě bude patřit i nezbytný prostor pro naše vlastní zamyšlení a sdílené úvahy nad tím, jak různé typy poutníků a rozličné rysy poutnictví mohou inspirovat a podněcovat nás samotné k prohlubování poznání a pevnějšímu kroku na cestě.

Cesta domů (příběh cesty člověka k sobě samému)

Cyklus Metapříběhy jako zdroj duchovní inspirace
úterý 1. října, Unitářská knihovna, Karlova 8


Cesta je v duchovních společenstvích hojně užívaným motivem a symbolem. Cesta života, cesta růstu, cesta osobního rozvoje, cesta k Bohu, duchovní cesta…, takových různých cest. Ovšem cesta domů? Kdy o ní kdo mluvil naposledy? A přece to vždy byl ohromně silný námět velkých příběhů, z nichž čerpají a rostou naše kulturní i spirituální kořeny. Ať národy kočovné, nebo usedlé, vyprávění o cestě domů mají ve své tradici bez rozdílu.
Každý má své „domů“ – a nejen jednotlivci, nýbrž i celá společenství: připomeňme jen putování Židů s Mojžíšem z Egypta nebo náš vlastní příběh o praotci Čechovi. A téměř celou evropskou kulturu výrazně formovaly dvě dodnes nepřekonané antické variace na hrdinskou cestu domu: Odysseia a Aeneas. Opominout v této souvislosti nejde ani putování labyrintem světa Jana Amose Komenského.
Jsou to vše rozsáhlá epická vyprávění – a přesto je u všech z nich pod krustou dobrodružství jasně čitelný základní motiv: Cesta domů je cestou zrání společenství či člověka, jeho cestou z vřavy světa k sobě samému. Takové návraty nebývají jednoduché, jsou spojeny s nejrůznějšími zkouškami a vcelku ani příliš nehraje roli, vydal-li se člověk původně z domova na cestu dobrovolně, nebo z donucení (například vyhnanství).
Motiv cesty domů ve velkých příbězích je v tomto smyslu základním a nosným motivem lidské spirituality a stojí za to se mu věnovat pozorněji. V našem programu tradičně završíme rozvažování o něm tvůrčím workshopem.

A přece se točí slavnostní uvedení uměleckého projektu 11. října v 19:00, Klub Paliárka, Holečkova 40, Praha 5, Smíchov Jeho součástí bude křest stejnojmenné nové knihy Petra Samojského a premiérové představení  videoklipů hudební skupiny Kolorej, které knihu doprovází. Jako kmotři projektu promluví Michal Vaniš a Lucie Fulínová. Těšit se můžete také občerstvení na baru. Vstup je zdarma – (a přípitek v ceně).

Slavnost Sdílení světla

sobota 2. 12. 2017,
Slavnostní večer věnovaný každému z členů NSČU. Slavnost Sdílení světla se bude konat od 16:00 v Čapkově sále pražské Unitarie.

 

 

---

KONALA SE:

Slavnost sdílení

 

Před svátečním koncem roku jsme uspořádali „Slavnost sdílení“, která formou volně navázala na naši letošní Květinovou a také určitým způsobem reflektovala aktuální akci celé NSČU Sdílení světla, na niž je pro naše členy i příznivce vesměs obtížné se dostat.