Podzimní putování - Proměny, 19. září 2020

Proměny... Proměny doprovází náš svět od jeho počátků a vždycky budou. Nic není stálé. Jde jen o to porozumět jim a dbát pokud možno na jejich přirozený průběh a rovnováhu. Vychýlení z tohoto stavu naším vlivem totiž musíme řešit zase jen my sami! Jinak si pomyslně podřezáváme větev, na níž jsme se nedávno pohodlně usadili.

Byl krásný, těsně předpodzimní den. Vydalo se nás šestnáct z Prahy a celkem devět dalších přátel z teplické obce se k nám připojilo na druhou polovinu cesty, v Duchcově. Ale to trošku předbíhám, protože první zastávka našeho putování za proměnami (nejen severočeské krajiny) byla v Mostě. Začínali jsme symbolicky před tamním muzeem. Zde na lavičkách, s probouzejícím se sluníčkem nad hlavami, jsme si chvíli povídali o projektu Nevzdám se a s ním spojené snaze posilovat v nás odhodlání měnit věci k lepšímu, před problémy nerezignovat a snažit se o radostný přístup k životu.Pak jsme si četli z osmé knihy Ovidioných proměn o Filemonovi a Baukis, páru, který prožil svůj život prostě a dokázal se rozdělit i o to poslední, co měl. A o jejich přání, zemřít se stejné chvíli - a proměně ve dva stromy, co se větvemi za vánku dotýkají. Zkusili jsme použít pro nás poněkud netypický, Ovidiův (nebo chcete-li antický), pohled na proměny, totiž nikoli že člověk je strůjcem proměny okolní přírody podle svých představ, ale naopak: člověk sám se stává proměňovaným - a to do rostlin, zvěře, živlů i částí neživé přírody. Tyto proměny jsou pro něj přitom vlastně vysvobozující, úlevné, jsou mu odměnou...

Pak jsme si prohlédli blízký kostel sv. Václava, jediný kostel v republice postavený za normalizace, a ocenili tehdejší práci jeho autora Michala Sborwitze, který se musel vypořádat s velmi složitým zadáním: vytvořit sakrální stavbu bez sakrálních atributů! To už ale bylo cestou na Hněvín, vrch, z něhož je možné krásně přehlédnou celé rekultuvované okolí Mostu - tedy krajinu, která nás na tomto putování velmi zajímá. I ti nejstarší, devadesátiletí, vystoupali příkrou cestou necestou až k rozhledně, děti se samy navzájem dovedly na jedné veledlouhé liáně.

Další zastávkou byl již zmíněný Duchcov a téma Hrdinství v proměnách světa kolem nás. Hlavním cílem bylo prohlédnout si vzácnou barokní fresku V. V. Reinera, která v 18. století ozdobila kopuli zdejšího špitálu. Ten ale v 50. letech 20. století musel ustoupit plánované těžbě uhlí, co se nacházelo kolem něj. Fresku tehdy čeští restaurátoři zcela monumentálním způsobem zachránili - to byl náš příklad hrdinství. Freska dnes zatím stejně není zcela bez ohrožení, ale společnost už alespoň lépe chápe její cenu a souvislosti. Potom jsme si posedali pod a na nedaleký rozsochatý strom v zámeckém parku a na miskových vahách zkoušeli hledat rovnováhu v proměnách kolem nás -  na základě toho, co jsme si říkali o ničení a rekultivaci krajiny, o ničení a záchraně památek. Každý si ze dvou dvojic otázek mohl vybrat, kterou dvojici zodpoví. Podmínkou bylo, že musí zodpovědět obě otázky z dvojice a odpovědi dát na rozdílné strany vah, aby nevychylovaly rovnováhu.
V dokumentu níže jsou pod otázkami vždy v jedné řádce přepsané odpovědi na obě z nich od jednoho člověka. Zapojilo se 7 dětí a 2 dospělí a zde si můžete přečíst výsledek.

V poslední části putování jsme se dostali k moc zajímavé obnově statku z 19. století v Předlicích, který byl téměř zničen běhěm využívání zdejším JZD za doby totality a nedávno byl majitelem (JACER) velmi zdařile upraven v duchu současné architektury, ale s respektem k místu i původnímu statku. Odtud jsme pak šli pěšky po břehu jezera Milada zřízeného na místě bývalého povrchového lomu na hnědé uhlí až do Chabařovic. Zde v hospůdce jsme naše putování uzavřeli. Tohle téma v nás bezpochyby bude ještě nějaký čas rezonovat!