Konference Spiritualita v lidské tvořivosti

1. března 2014

První březnový den letos vyšel na sobotu a tato sobota zase vyšla jako ideální čas pro uspořádání naší vzdělávací konference Význam spirituality v lidské tvořivosti. Již od rána se návštěvníci postupně scházeli v Čapkově sále pražské Unitarie, aby se zúčastnili nejvýznamnější akce našeho současného dvouletého projektu.

Konference probíhala od deseti hodin dopoledne do zhruba čtvrté hodiny odpolední a za tu dobu se u mikrofonu vystřídalo šest přednášejících, z nichž každý hovořil o spiritualitě v jiné oblasti lidské činnosti. Z nejširšího hlediska otevřel téma unitářský duchovní Petr Samojský, který ve svém příspěvku mimo jiné uvedl, jak je spiritualita v našem projektu chápána: jako duchovní princip v nejobecnějším slova smyslu, který každého člověka doprovází od zrození, není vázaný na žádné náboženství, žádné předměty, ani žádné prostředí. Spirituální bytostí může tedy být i člověk takzvaně nevěřící – důležité však je, zda a jakým způsobem pečuje o svou duši.

Po něm vystoupila profesorka Anna Hogenová, jež se ve svém příspěvku zaměřila na duchovní prameny Evropy a vyzdvihla, jak moc je pro každého z nás důležité je hledat, tázat se po nich, a poté se „tázat“ přímo jich. Jen skrze navazování mnohdy zpřetrhaných či oslabených spojení s těmito prameny evropské moudrosti, zejména antické, si můžeme uchovat osobní, autentickou duchovní hloubku. Příspěvek prof. Hogenové vzbudil v plénu již tradičně obrovský pozitivní ohlas.

Dopolední blok poté uzavřel doktor Pavol Bargár, který představil nejnovější přístup ke spiritualitě zastávaný Světovou radou církví a ukotvený v nadnárodním dokumentu nazvaném Společně k životu. Vycházel při tom z předpokladu, že smyslem lidské tvořivosti je podporovat život ve všech jeho rozmanitých podobách, a z teze, že spiritualita, konkrétně transformativní spiritualita citovaná v daném dokumentu, je tvořivou energií motivující a vyživující lidské snahy o život v plnosti.

Po obědové přestávce pokračoval program příspěvkem doktora teologie a zároveň analytického chemika Franka Mikeše, jenž se věnoval hledání styčných ploch spirituality a vědy. Představil tak nejen průkopníky tohoto přístupu, jako byl například Pierre Teilhard de Chardin, ale i nejnovější pokroky v této sféře.

V další necelé hodině se úhel pohledu na spiritualitu opět zcela proměnil – to když se slova ujala doktorka Anežka Šubrová a prezentovala výsledky své vědecké práce věnované významu spirituality ve výchově dětí. Mimo jiné v tomto ohledu zdůraznila úlohu rodiny a waldorfského školství.

Závěrečný vstup pak patřil muzikoložce a hudební redaktorce Wandě Dobrovské, která se v něm věnovala duchovním vlivům v současné tvorbě vážné hudby. Svým příspěvkem konferenci výborně uzavřela – nejen proto, jakým způsobem o současné vážné hudbě mluvila, ale také proto, že svůj příspěvek prokládala velice zajímavými poslechovými ukázkami. S úderem čtvrté hodiny odpolední se tedy sál doslova naplnil moderní hudbou inspirovanou duchovními tradicemi předkřesťanských dob. Pak již téměř ani nebylo třeba závěrečných slov; myslím, že všichni posluchači vnímali, že se tím program završil a ideově uzavřel.

Za pořadatele snad mohu říci, že se podařilo velmi dobře navázat na úspěšný první ročník této akce, a doufám, že si ji všichni návštěvníci užili a odcházeli z ní něčím obohaceni. V úplném závěru chci zdůraznit, jak moc si osobně vážím toho, že se na konferenci vypravilo i několik unitářek a unitářů z jiných obcí (z Teplic a Plzně) a také někteří mimopražští příznivci z řad veřejnosti. Všem zúčastněným, posluchačům i přednášejícím, chci za tento příjemně strávený den upřímně poděkovat.