Římovská pašijová cesta

5. dubna 2014

O první dubnové sobotě byste část členů Obce širšího společenství a více než dvě desítky jejích přátel a příznivců našli na tradičním jarním putování za duchovním bohatstvím české krajiny, které letos pořádáme již čtvrtým rokem.

V pravé poledne nás v Římově na začátku cesty vskutku symbolicky uvítalo mohutné vyzvánění zvonů. Začalo právě v okamžiku, kdy jsme stanuli před místní loretánskou kaplí a kostelem sv. Ducha. Navíc pod mohutnou téměř sedmisetletou lípou, která pamatuje celou historii přetvoření zdejší krajiny na významné poutní místo, za jehož geniem loci jsme se vypravili.

Římovská loretánská kaple vznikla zásluhou českokrumlovských jezuitů v letech 1648–1653 jako čtvrtá nejstarší v českých zemích. Ovšem sama o sobě by nebyla tolik pozoruhodná, kdyby v návaznosti na její zbudování nebyla do okolní krajiny v průběhu dalšího půlstoletí postavena krásná křížová cesta, ojedinělá svým rozsahem i pojetím. Patří do ní dvacet pět kapliček ilustrujících události Ježíšových posledních dvou dnů v poněkud netypickém, širším pojetí, než jak jsou standardně zobrazovány v později ustálené podobě čtrnácti zastavení.Na zhruba pětikilometrovém okruhu jsou kaple rozmístěny tak, aby topograficky co nejvíce odpovídaly reálným místům starého Jeruzaléma. A tak jsme při jejich návštěvě přecházeli potoky, procházeli branami, pomyslně navštívili Getsemanskou zahradu, stoupali k Olivové hoře, scházeli do údolí a přitom obdivovali tvůrčího ducha našich předků. Je úžasné, že ani dvě z těchto kaplí nejsou stejné; zahrnují škálu od drobných stavbiček spíše připomínajících boží muka až po výpravná díla barokní architektury, doprovázená kamennými sochami v životní velikosti nebo figurálními malbami.

Promluvu a meditaci s hudbou, které na naše putování pravidelně zařazujeme, jsme si dopřáli na svahu „Olivetské hory“ a podle mého soudu to bylo jedno z nejhezčích míst, na nichž jsme se při našich výletech kdy zastavili k rozjímání. Navíc křížovou cestou kromě nás ten den procházelo jen minimum návštěvníků, takže jsme si mohli dopřát i luxusní potěšení z toho, že jsme ji měli v podstatě na několik hodin nerušeně sami pro sebe. Když k tomu ještě přičteme fakt, že den byl počasím jako stvořený pro pobyt pod širým nebem, pak snad mohu říci, že i tento náš výlet stál za to!