Komunita těch, co chodí na Středník osobně, se i kvůli koronavirovým opatřením zatím moc nerozrůstá, ale formu pořadu se snažíme stále vylepšovat. Do liturgie posledního zářijového Středníku, věnovanému povzbuzení našeho vztahu ke světu, se už zapojili i běžní účastníci. Kuba s kytarou perfektně zastal hudební doprovod, Renata zapalování a zhášení kalicha. Také rituál závěrečné otázky, která udělá tečku za promluvou a zároveň dá účastníkům příležitost hned na místě alespoň jednou vyjádřenou myšlenkou reflektovat to, co slyšeli, se těší oblibě. Tentokrát jsme do barevného spektra vplétali stuhy s tím, co my osobně chceme a můžeme nabídnout světu, přijmeme-li onu metaforu o vstřícném podání ruky…

A s hrdostí můžeme napsat, že Středník má již i své věrné fanoušky mimo republiku, třeba ve Vietnamu. I takto si lze udělat krátkou pauzu během dne i týdne, k níž Středník vybízí! No řekněte, nevypadá to idylicky? Přesně tím má lidem tento pořad být: Chvílí, kterou si bez ohledu na stres, ruch, shon a viry vyhradí pro sebe.

Do dvou uplynulých pokračování Středníku jsme zkusili zařadit některé nové liturgické prvky, do nichž by se mohli aktivně zapojit přímí účastníci programu. Kromě responzivního čtení a hudby to bylo sdílení světla zapálených svíček, a pak rituál vytvořený speciálně a přímo pro Středník. Při jeho vymýšlení jsme chtěli zejména vystihnout smysl samotného Středníku (střed našeho aktivního přítomného bytí), dále dát účastníkům prostor pro reflexi aktuálního tématu setkání a v neposlední řadě i zdůraznit význam společenství pro náš život: v prožívání přítomného okamžiku, v pocitu propojení s lidmi, v ukotvování dříve prožitého i v těšení se na další setkání.

Vznikl tedy do kruhu koncipovaný symbol, v němž je středník ztvárněný jako páteřní část unitářského kalichu se zapáleným plamenem (středník je zde to, co pozdvihá kalich a tvoří jádro plamene) a dokola z něj paprsčitě vyzařují jednotlivé barvy spektra. Tento kruh barev má vyjadřovat život v jeho celistvosti, plnosti a harmonii, svět vnímaný smysly i myslí zároveň. V barvách navíc rezonuje dynamický vztah světla a temnoty, v každé barvě je to i ono zastoupeno různým poměrem.

Při každém programu Středníku navíc jeho účastníci tento kruh osobně dotvářejí; obohacují jej svými myšlenkami a osobitými reflexemi, které, zapsané na stužkách, doslova vplétají do barevného spektra. Vytvářejí tak určitou „živoucí paměť“ našeho programu, trvalý otisk své účasti, a zároveň i otevírají pomyslnou bránu do budoucnosti, tedy propojení ke Středníkům, které teprve přijdou. Volný konec poslední navázané stužky je podanou rukou všem příštím účastníkům Středníku.

Sami jsme zvědaví, jak se bude Středník vyvíjet dál, protože samotné prostředí v Čapkově sále je zatím tak trochu provizorní a také se snažíme zajistit pravidelnou živou hudbu. Tedy prosím buďte shovívaví, stále víme o možnostech, jak náš pořad zlepšovat a pracujeme na nich!

Ve středu 2. září jsme zahájili první Středník, nový typ duchovního shromáždění naší obce. Je to vlastně poprvé, co má OŠS svůj hlavní, každotýdenní program organizovaný jako skutečné, fyzické setkání. To bychom si pochopitelně nemohli dovolit, kdyby to byla jediná forma tohoto pořadu, protože by pro většinu našich členů zkrátka nebyl dostupný. Ovšem vzhledem k tomu, že máme několikaleté zkušenosti se Slovem na cestu, pravidelným několikaminutovým spirituálně laděným zamyšlením, které pro nás náš duchovní natáčel a každou neděli vysílal přes YouTube kanál, a také již máme k dispozici možnost přímého vysílání z Čapkova sálu, na níž jsme se postupně připravovali a vybavovali také několik let, můžeme nyní dvě tyhle dvě formy vhodně zkombinovat.

Máme tak živé shromáždění s možností osobní účasti, tvořené nejen promluvou, ale i s doprovodnými liturgickými prvky, jako responzivní čtení, benedikce, meditace, hudba a zpěv, do nichž se přítomní zapojují. Zároveň je tohle shromáždění rovnou vysíláno a přes webovou stránku obce se na něj může dívat, kdokoli chce, a pochopitelně se i připojit k jeho liturgii. Výhodou je i to, že každý Středník je, podobně jako bývalo dřív Slovo na cestu, tři týdny na našem webu archivován. Pokud se tedy nemůžete zúčastnit živého přenosu, lze jej pak ještě dvacet dní shlédnout ze záznamu. Stejně jako u Slova na cestu funguje i možnost po celý následující týden k aktuálnímu Středníku připojovat pod video komentář, názor, podněty.

Přiznáváme, že pro vznik Středníku jsme se inspirovali v některých britských unitářských obcích. Třeba ve slavné manchesterské Cross Street Chapel takový program zavedl rev. Cody Coyne již před lety (jak probíhá jejich program i neformální setkání po něm, můžete vitět na těchto dvou fotografiích) a podobný funguje například i v edinburském sboru. Smyslem je nabídnout lidem možnost prožít duchovní shromáždění v době obědové pauzy v zaměstnání nebo prostě jen přerušit všední plynutí času, poskytnout jim přívětivý prostor a podnět pro krátké osobní spočinutí vprostřed dne, při němž se mohou oprostit od soustředění a výkonu, osvěžit a pročistit si mysl, inspirovat se, získat energii pro další aktivity. U nás to nadto znamená to samé i vprostřed pracovního týdne. A aby nechyběla důležitá možnost určité katarze a reflexe prožitého, spojujeme Středník, který sám o sobě trvá 20-25 minut, i s možností popovídat si a sníst si společně během další půlhodiny s sebou přinesený oběd. Na kávu a čas jste při tom zváni naší obcí.

První středník proběhl za účasti deseti členů a příznivců naší obce, na další z nich samozřejmě srdečně zveme i veřejnost a začínáme je propagovat na sociálních sítích i jinde. V přímém přenosu ten první sledovalo osm lidí, další shlédnutí přibývají v archivu. To nejsou špatná čísla. Důležité je náš nový program dále vylepšovat, a to technicky i obsahově (dobře víme, že zlepšovat je co), a minimálně mu udržet podobnou návštěvnost i nadále, ideálně se snažit ji ještě zlepšovat. Doufáme, že se pak má potenciál stát důležitým těžištěm i vašeho běžného týdne.