• 

 

Cesta domů – příběh cesty člověka k sobě samému

úterý 1. října

 

Cesta je v duchovních společenstvích užívaným motivem a symbolem. Cesta života, cesta růstu, cesta osobního rozvoje, cesta k Bohu, duchovní cesta…, takových různých cest. Ovšem cesta domů? Kdy o ní kdo mluvil naposledy? A přece to vždy byl ohromně silný námět velkých příběhů, z nichž čerpají a rostou naše kulturní i spirituální kořeny. Ať národy kočovné, nebo usedlé, vyprávění o cestě domů mají ve své tradici bez rozdílu.

Každý má své „domů“ – a nejen jednotlivci, nýbrž i celá společenství: připomeňme jen putování Židů s Mojžíšem z Egypta nebo náš vlastní příběh o praotci Čechovi. A téměř celou evropskou kulturu výrazně formovaly dvě dodnes nepřekonané antické variace na hrdinskou cestu domu: Odysseia a Aeneas. Opominout v této souvislosti nejde ani putování labyrintem světa Jana Amose Komenského nebo Kulhavého poutníka Josefe Čapka.

Ať už rozsáhlé epické vyprávění, nebo obyčejný příběh  –  u všech zmíběných pod krustou dobrodružství jasně čitelný základní motiv. Cesta domů je cestou zrání společenství či člověka, jeho cestou z vřavy světa k sobě samému. Takové návraty nebývají jednoduché, jsou spojeny s nejrůznějšími zkouškami a vcelku ani příliš nehraje roli, vydal-li se člověk původně z domova na cestu dobrovolně, nebo z donucení (vyhnanství).

Motiv cesty domů ve velkých příbězích je v tomto smyslu nosným motivem lidské spirituality a stojí za to se mu věnovat pozorněji. V našem programu jsme se kromě velkých příběhů světové literatury a tradice zabývali také našími osobními cestami "domů". Při tradiční tvůrčí reflexi se pak v závěru programu objevilo například toto: