Kořeny a křídla - chrámy ducha v české kultuře

Panenský Týnec, Ostré u Úštěka, Říp

11. dubna 2015

V polovině dubna jsme zahájili další sérii poutí českou krajinou, pro další dva roky věnovanou tématu Domov a krajina. A jak jinak ji začít než „domovy a příbytky ducha“ – tedy sakrálními stavbami. Na rozdíl od našeho premiérového projektu, který se taktéž přímo týkal krajiny, ale zabývali jsme se v něm duchovním dědictvím, jehož hmotné složky již zcela či z podstatné části zanikly, nebo byly pro naši interpretaci druhotné, nyní jsme se zaměřili na chrámy a svatyně, které v nějaké podobě a různých fázích své historie stále existují. Chrám pro nás byl při této cestě především symbolem pro domov duše a ducha, tedy pomyslným vertikálním ukotvením lidské spirituality mezi zemi, z níž pocházíme a na níž žijeme, a nebe, vesmír, nekonečno, boží princip, k němuž se vztahujeme.

Kořeny naší spirituality stejně jako základy chrámů vyrůstají ze země a naše touha po poznání, zlepšování se a směřování výš je někdy přeneseně označována jako touha mít křídla. Stejná touha nás odpradávna vede k tomu, abychom své chrámy tak často orientovali k nebesům, stavěli je do výšky a na kopcích, dávali jim vertikální tvary nebo kupole s průhledy vzhůru, opatřovali jejich stropní klenby iluzí nebe či nekonečného prostoru a podobně. Za konkrétní cíle cesty jsme zvolili tři stavby, které výše uvedený záměr zcela naplňují, a přesto se od sebe navzájem velice liší. Záměrem bylo ověřit si, že i velmi rozmanité cesty mohou mít stejný smysl a účel a vedou ke stejnému cíli.

První naší zastávkou byl Panenský Týnec a torzo zdejšího nedostavěného gotického chrámu. Velkolepý projekt zmařily pravděpodobně husitské války. Kostel nebyl pak nikdy dostavěn a nemá ani jméno (snad měl být zasvěcen svaté Trojici, snad svaté Kláře), přesto je dodnes uctíván jako svatyně v pravém slova smyslu. Lidé zde hledají pozitivní energii, nosí sem desítky votivních předmětů – pravděpodobně jako poděkování, meditují a modlí se směrem k sedmibokému uzavření základního zdiva chóru. Co na tom, že z chrámu stojí jen něco málo kamenného obvodu, několik pilířů a jeden portál? Kořeny má zjevně pevné a křídla člověk cítí už při letmém pohledu na otevřené nebe nad sebou. Genia loci jsme zde uctili hudbou sitáru a písní Kolo času.

Druhým zastavením nám bylo barokní poutní místo Kalvárie v Ostrém u Úštěka. Analogie Božího hrobu s kaplemi Nalezení a Povýšení kříže zde byla vystavěna na počátku 18. století z iniciativy místních jezuitů. Střídmé stavby na vrcholku kopce s působivým schodištěm a křížovou cestou sloužily svému účelu až do poloviny 20. století, kdy je nejprve lhostejnost nových obyvatel (po poválečném odsunu starousedlíků) a vzápětí dlouhá desetiletí komunistické nenávisti ke všemu náboženskému nechaly napospas zubu času. Naštěstí se dnes znovu snažíme pečovat o památky, a tak bylo toto místo díky obětavé práci zdejšího občanského sdružení zachráněno před spadnutím a postupně znovu získává bývalou důstojnost. Škoda jen, že se takové záchrany nedočkaly mnohé další chrámy s podobným osudem. Několika zničeným a strženým z tohoto regionu je věnována alespoň vzpomínková expozice v jedné z kaplí. Jejich úděl s notnou dávkou černého humoru, ale trefně, bohužel, komentovala jedna z účastnic našeho putování: „když kořeny uhnily, chrámy vzlétly.“ (Rozuměj: byly vyhozeny do povětří.)

Třetím cílem našeho putování byla svatojiřská rotunda na Řípu, zvláštní příklad chrámu, jehož význam na rozdíl od předchozích mohutněl a sílil teprve s ubíhajícími staletími a největšímu věhlasu se těšil až od poloviny 19. století, tedy téměř devět staletí po založení. Uměle spojen s českou státností se tehdy stal se vlastně národním symbolem, který dodnes zná jistě každý Čech. I tímto poněkud netypickým způsobem mohou chrámy zapouštět chořeny a získávat křídla.

Otevřeli jsme téma, které se ukázalo být velmi přitažlivé – putování bylo plně obsazeno a zúčastnily se ho také dvě zástupkyně německých unitářů. Tak doufejme, že mu zájem členů NSČU i veřejnosti dokážeme udržet i na dalších akcích!