Reflexe uživatelů


Sdílejte svá zamyšlení k otázkám Kompasu na jednotlivé dny i k tématům Středníků s ostatními.

Napište nám je na adresu: reflexe@sirsispolecenstvi.cz

Středník: Čekání na opravdový život

Otázka: Který okamžik z dnešního dne prožijete naplno?

Téma: „Máš možnost výběru,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „život nebo smrt. Vyvol si život.“ Den po dni, měsíc po měsíci, rok po roku – tak plynou naše životy. Buďme jako Mojžíš, volme život, a to život opravdový.
 
Nápověda: Smyslem života je, abych rozvíjel svoje schopnosti atd. Máme se začleňovat do společnosti. Chceme žít dobře a šťastně. Někdy jsme ale zahlcení a také nespokojeni. Život nikdy není jen podle našich představ. Čekáme na něco lepšího, až něco skončí nebo začne.
Jsme stále v očekávání. Čas si stále plyne. Dočkáme se? Po duchovní stránce můžeme čekat také. Esence spirituality je ale esence prožití přítomnosti.
Prožitek okamžiku je to, na čem stojí náš život. Není třeba čekat na to, až začne opravdový život.
 
Reflexe:
Co jest okamžik z dnešního dne? Mělo by se možná jednat o to, kterou minutu, půlhodinu, hodinu atd. jsem dnes prožil naplno (jestli se to tak dá nazvat) a co to pro koho znamená.
Asi nejsem ten, kdo by si dělal nějaké spirituální nebo jogínské, budhistické anebo modlitební chvilky. Buď pracuji tělesně (většinou doma něco spravuji, uklízím, zahradničím, včelařím, králíkařím a jím) nebo poloduševně (nakupuji v marketu nebo něco klepu do klávesnice a musím u toho systematicky myslet) nebo jenom relaxuji a cosi konzumuji z novin, z časopisu, z knihy, z TV, z fb, nebo z webu, a tak jde můj život pěkně dokola, pokud ho něco vážněji nenaruší, pak se stereotyp změní, což většina lidí nijak pozitivně neprožívá, ale takové případy být mohou.
Pokud jde všechno stereotypem, pak mohu říct, že naplno prožívám, ať je to, co je to, ale zrovna mne to baví. To je podle mne ta nejjednodušší definice čehosi naplno prožitého. A jistěže každého může zrovna bavit v určitém okamžiku něco úplně jiného. A jako příklad mohu uvést, že mne baví zapřemýšlet nad středníkovou otázkou.
Pavel O., 2. 5. 2022

 

Středník: lze zvítězit nad smrtí?

Otázka: Pojmenuj smrt nějakou přezdívkou.


Téma: Smrt je to, co každého člověka čeká a nemine. Někdo se jí bojí, jiný na ni čeká s nadějí, že ho vysvobodí ze strastí světa. Lze se na ni dívat s optimismem?
 
Nápověda: Čas našeho života – co bylo před ním a co bude po něm? Lze zvítězit nad smrtí? Je to depresivní? Jak se k tomu máme nebo budeme stavět: Smrt vědecky – konec všech biologických činností. Je absolutně nevyhnutelná?
Jaké jsou možnosti: Otázka a cesta víry: koncept smrti, brát smrt jako fakt – je normální a nevyhnutelná.
Co je lepší – víra nebo nevědomost?
Jsme smrtí obklopeni: v TV, ve zprávách, ale zároveň jsme od ní izolováni. Jsme v kontaktu s reálnou smrtí? Je to posvátná součást života jako narození?
Jaký vztah ke smrti Tě identifikuje?
 
Reflexe:
Nemyslím si, že smrt potřebuje přezdívku. Potřebuje pouze přívlastky a těmi se vždycky dokresluje: namátkou tragická, milosrdná, náhlá, zbytečná, lehká nebo těžká a nakonec trýznivá.
Kdysi jsem četl zajímavé sci-fi knihy od Stanislava Lema. Jako kluka mne fascinovala kniha Astronauti, potom knížečka Z deníku Iljona Tichého, Lemova virtuálního astronauta, který navštěvoval různé obydlené planety a v podstatě tam všude řešili podobné problémy. Zapamatoval jsem si Lemovu větu – proč by nás mělo děsit, co bude po naší smrti, když nás neděsí, že jsme tu nebyli před naším narozením (to nás ale občas děsí a většina z nás je raději, že se narodili dnes, a ne třeba před 1000 lety). Na jiné planetě tam lidé diskutují o smrti s Otcem robotem, který se jim něco snaží vysvětlit, ale moc mu to nejde, a poslední scéna, kterou si z deníku pamatuji, je bouřlivá diskuze před jakousi továrnou, do které lidé na jedné straně vstupují a na druhé z ní padají kamenná kola. Končí to tak, že když se vchod do továrny opět otevře, diskuze skončí a všichni lidé se nahrnou dovnitř.
Jinak smrt má přece krásnou přezdívku zubatá – a někdy s kosou.
Filozoficky si můžeme ponechat nějakou naději, že po smrti se naše duše od těla oddělí a zamíří někam, kam s tělem vejít nemůže.
I ta inkarnace má něco do sebe, jen ta návaznost jednoho na druhého mi tam chybí, ale materiály se za ta staletí moc nezměnily, nicméně tu nějaká genová nesmrtelnost v době omezené fyzikálními ději jistě existuje, a to u lidí i u zrn, cibulek a semenáčků.
Pavel O., 25. 4. 2022

 

Středník: Nejen chlebem živ je člověk

Otázka: Jak a čím sytíš svou duši?

Téma: Nejen chlebem živ je člověk. Spiritualita je nedílnou částí lidského života, pokud ten má být smysluplný. Zamysleme se nad tím, co vše může spiritualita obsahovat a jak bohatý může být duchovní život člověka, jakkoliv se jako duchovní na první pohled třeba nezdá.
 
Nápověda:
Ježíš na poušti – proměna kamene v chleby. Čím jsme živi? Čím sytíme svou duši? Duchovní potrava? Mnoho duchovních pokrmů se samo nabízí. Každý má ten svý.
Pojmy duchovní a neduchovní: Lze meditovat v hospodě? Duchovních cest je mnoho.
Syť svou duši, jak máš sám zájem, to je poselství unitářů Není důležité, jak svou duši sytíš, důležité je, že ji vůbec sytíš (což bývá prospěšné tobě i tvému okolí).
Je jedno místo a mnoho cest. Je mnoho cest, ale jen jeden cíl?
 
Reflexe:
Na sycení duše je bohužel potřeba klid a o tom se v poloválečné době dá sotva hovořit. V takové době duše strádá a jako tonoucí stébla se chytá. Občas tu mou duši sytím i tady na Středníku, občas se najde něco v novinách a časopisech nebo i v TV, co se dá pokládat za potravu pro duši. Pak máme také vzpomínky a myšlenky. Bohužel na knihy už zbývá jen málo času.
Pavel O., 19. 4. 2022

Středník: Kdo tě může soudit?

Otázka: Komu dáváš moc aby Tě mohl posuzovat?

Téma: „Nesuď, abys nebyl souzen“ říká dávné přísloví. Na druhé straně nemůže být pochyb o nutnosti posuzování dobrého a nedobrého, jak v osobních, tak i veřejných věcech. Komu jsme odpovědni za své činy, postoje, myšlenky a pocity?
 
Nápověda :
Kým jsem já a kým jsi Ty? Koho můžeš soudit? Hodnotit, porovnávat, informovat se atd. Názory postupně bláznovské, mylné, normální – jak se mění názory v čase. Měníme se i my v čase? Kdo má právo nás posuzovat? Je nějaká vyšší – kosmická, boží – autorita?     Je nějaký vyšší princip?
Neměl bych posuzovat stylem – Bůh vidí, co děláš. Bůh nemá ústa ani ruku. Kdybych byl před soudem: je dost evidencí něco soudit? Mám se sám soudit nějakou vyšší autoritou? Mohu tak zlepšit své chování? Jsme dobří unitáři? Je nejvyšší autorita zorný úhel věčnosti?
 
Reflexe:
Soudit by mne mohl jedině soud, ale posuzovat mne může každý, k tomu nikomu moc dávat nemusím a nikomu to nemohu ani zakazovat. Říká se a je to i psáno, že po ovoci poznáme strom, tak možná po nějakém skromném ovoci budou časem posuzovat i mne.
Pavel O., 20. 4. 2022

Středník: Strom hněvu, či strom lásky?

Otázka: Co dnes uděláš pro zahradu svého života?

Téma: Z Bible je nám známý strom poznání, z buddhismu známe strom probuzení. Ale strom hněvu? Na takový strom nabízí velmi zajímavý pohled básník a mystik William Blake.
 
Nápověda:
Jedovatý strom? Strom hněvu, co roste nocí i dnem? Strom zla, lásky nebo radosti? Člověk jako strom na zahradě? Strom života?
Jaký je Tvůj strom Tvého života? Podle ovoce poznáte strom.
Zalévejte strom tím pozitivním a dobrým: sadařské umění!
 
Reflexe:
Mám tu výhodu, že mám relativně hodně velkou zahradu kolem domu a bez váhání už bych tu zahradu mohl nazvat zahradou mého života – a to ještě občas pomáhám i na zahradě mého invalidního souseda a beru si za to trávu a seno pro moje králíky a občas i nějaké suché dřevo. Na těch zahradách už jsem se hodně nadřel, ale odměnou mi vždycky byl pohled na kus zachované přírody, na květy a poletující včely a ptactvo.
Ale o téhle zahradě ta otázka není. Když bych pokračoval v analogii, tak údržba těch dvou zahrad už mi při ubývajících silách začíná váznout a pohled na ty zahrady začíná být tím, co už volá, jak se říká, po nějaké pomstě.
Bohužel dnešní mládež včetně té mojí si přírody v poslední době přestávala vážit a zřejmě teprve Green deal je může přimět k tomu, aby se k přírodě začala chovat trošku vstřícněji, pokud se té hrozící katastrofě dá ještě nějak předejít… Ale to určitě nebude snadné.
Ani to však není o zahradě, či spíš stromu mého života. Jedno je jisté, že žádný strom neroste až do nebe, a to platí i o stromech našich životů. Ale je fakt, že díky záznamovým technikám občas z těch stromů něco zbude i po jejich fyzické smrti.
Může to ale být i tak, že zahrada našeho života kolem může být docela zpustlá, ale koruna stromů dosáhne až do záznamové pseudověčnosti.
Skončím opět všeobecně myšlenkou, že každý člověk se stará, aby jeho zahrada nebyla zarostlá jen samým trním, někdo víc a někdo méně, a každý má nějakou snahu, aby se jeho korunka alespoň někde na pseudověčnosti objevila a uchytila.
Pavel O., 25. 3. 2022

 

Středník: Nálada a její vědomé tvoření

Otázka: Jak si dnes uděláš dobrou náladu?

Téma: N. F. Čapek byl znám jako „apoštol dobré nálady“. Zamysleme se nad vztahem nálady a spirituality v kontextu oslav 100. výročí založení českého unitářství.
 
Nápověda:
Živá tradice a jak ji vytvářet; dobrá, pozitivní nálada.
Dění na Ukrajině kazí náladu – může nám to pomáhat a jak?
Je to normální měnit nálady? Jsme ovlivňováni událostmi: můžeme si říct dost?
Čapek – kniha o náladě
Životní harmonie? Vyrovnaný člověk neztrácí sebe sama, reagovat ale neztrácet vnitřní vyrovnanost.
Představa o nás? Pryč se starým člověkem (obrazně).
Být nápomocný tomu, kdo to potřebuje
 
Reflexe:
Už se nepamatuji, čím jsem si tenkrát udělal dobrou náladu, když jsem nad tím hned nemohl přemýšlet. Takže to zřejmě zase budu muset vzít jenom obecně od rána do večera. Ale proč bych to psal, že? Každý si tu svoji dobrou náladu stejně dělá jen tak, jak to umí a může.
Jakožto důchodce mám výhodu, že už jsem více svého osudu strůjcem, ale zase mi do toho kecá moje zdraví a potomstvo... Ale abych byl alespoň trošku konkrétní, tak dnes jsem si udělal radost tím, že jsem si poslechl Středník a napsal k tomu i reflexi.
Pavel O., 25. 3. 2022

Středník: V jakém světě to vlastně chceme žít?

Otázka: V jakém světě chceš žít a co pro to uděláš?

Téma: Zdánlivě všední otázka, nad kterou se ani nepozastavíme. A přece na ní stojí nejen lidské dějiny, ale především osobní duchovní cesta každého člověka!
 
Nápověda:
V jakém světě chcete žít? Lze to změnit? Máme na výběr? Je to dětská otázka?
Buď přijmeš věci, jak jsou, anebo přijmeš odpovědnost za jejich změnu.
Velké a malé cíle: Co je reálné?
Jsou dva druhy snílků: první se ze snu vrátí do reality, druhý se bude snažit sen realizovat. Jakým snílkem jsi?
Jak procházíme bytím? Význam společenství: opora, výzva, konfrontace, práce
Jdi dál a naplňuj svůj život (svíce vzájemného propojení)
 
Reflexe: V určitém věku, kdy už začínají docházet síly, jsou lidé rádi, když mohou žít v tom svém malém světě, který si více méně vytvořili jen sami pro sebe a pro pár svých nejbližších. A v rámci tohoto svého a dnes už i mého mikrosvěta se snažíme nějak rozumně nakládat s časem v rámci mých každodenních povinností a úkonů, které je mi ještě dopřáno provádět.
A podobný životní vývoj a jakýsi cíl, obdobný buddhistické nirváně, s vyvázáním se z některých životních povinností lidu předdůchodového věku předpokládám i u většiny stárnoucích lidí.
Vybírat si svět, v kterém chtějí žít, a něco pro to i dělat , to je věcí a údělem mladých a zdravých lidí, kteří ještě mají dostatek elánu si nějak svět předělávat a převychovávat ke své budoucí nirváně v pozdějším věku.
Pavel O., 10. 3. 2022
  stránka 1/9   následující >>


Logo
© 2009 - 2016 Obec širšího společenství