Širší společenství

Obec širšího společenství českých unitářů

3.-5. března 2017

penzion Husita, Železná Ruda

Když jsme vybírali místo tohoto setkání, říkali jsme si, že by bylo prima, kdyby se nám podařilo zkombinovat zimní a jarní Šumavu. - A podařilo se! Doprovázelo nás sluníčko i hluboké sněhové závěje a užívali jsme si s radostí oboje, jak je ostatně vidět z fotografií. Navštívili jsme mimo jiné Čertovo jezero, kostel sv. Vintíře na Dobré Vodě, synagogu v Hartmanicích a kostel sv. Mořice na Mouřenci.

Ovšem to byl jen "doprovodný" program. Hlavním důvodem našeho společného pobytu bylo věnovat se tématu aktuálního dvouletého projektu OŠS: Kdo je tady cizincem? Přesněji řečeno, zde jsme naše nové téma otevírali. Místo bylo zvoleno tak, aby samo vybízelo k úvahám nad otázkou, co je "naše", co "cizí" a zda vlastně mezi obsahem těch pojmů existuje jasná hranice. Diskutovali jsme o minulosti tohoto kraje, která je od doby, kdy se dají sledovat jeho dějiny, nedělitelně spjata se dvěma národnostmi - německou a českou. Dokázaly se podporovat, dokázaly se nenávidět, a aby toho nebylo málo, přiřaďme k nim ještě etnikum židovské. Pravda, v zajímavých podvečerních diskusích u čtercového stolu v kapli Československé církve husitské jsme ani zdaleka nedošli názorové jednoty, ale to ani nebylo smyslem. Alespoň pro mne osobně bylo důležité především to, co všechno zaznělo. Za slovy jsem vnímala velmi pozitivní věc, totiž že všichni, co jsme tam byli, o této problematice uvažujeme, vnímáme aktuální informace, vyslechneme ostatní a tříbíme své úhly pohledu. Zvolené téma se totiž ukazuje být pro všechny hodně osobní: každý z nás má kromě povědomí o obecné historii ve své blízkosti silné životní příběhy "našeho a cizího", které formovaly či stále formují jeho vlastní pohled v této věci. Důležité pak podle mne je nechat si prostor i pro příběhy ostatních, a ten jsem u účastníků tohoto duchovního setkání cítila bez rozdílu.

Skvělou atmosféru měly i obě ranní duchovní promluvy, pro nás v osobním kontaktu velmi vzácné.

 

 

Autoři fotografií: Ondřej Svatoš a Aleš Lederer.