Širší společenství

Obec širšího společenství českých unitářů

V polovině května jsme uspořádali další z našich putování, tentokrát krajinou Brd od Skořic k Padrťským rybníkům s tématem Obnovující síla země. Sešlo se nás po lockdownu devatenáct včetně celého Unitaria Teamu. No a nejstarší poutnici, která tu celou devítikilometrovou trasu ušla, bude za měsíc devadesát dva let! Jak ona sama praví, svou životní pozitivní energii má stále proto, že odmaličla vyrůstala v Unitarii a už jako děti je N. F. Čapek učil se smát a zpívat si.  Lepší reklamu snad ani mít nemůžeme! Na cestě jsme měli tři zastávky s programem. První těsně před bývalou Pardrtí, kde jsme si povídali o obrodné síle Země, motivu země jako bohyně (Gaia, Ištar...) a také o cykličnosti a tvůrčí síle v ní. Ve vážných věcech jsme hledali i hravost a lehkost, a pak si také sami chvíli hráli. Využili jsme motiv spirály, který má v mikrosvětě i makrosvětě vesmíru zvláštní roli (zjednodušeně řečeno od šroubovice DNA po tvary galaxií) a do spirál z přírodnin zavinuli (nebo jsme ty spirály rozvinuli okolo) různá stadia obnovy v přírodě: vznik, růst i zánik reprezentované mladým stromkem, statným dospělým stromem i pařezem. (Kterému jeden z nás hravě nasadil "wifinu" z nalezených materiálů, co do přírody nepatří, přece jen jsme v době technické, že? :-)) Bylo nám tam moc dobře, ve spirálách! Navíc s Milošovou kytarou a písněmi, z nichž některé byly věnované přímo zdejšímu kraji a jeho nelehké historii.

Kousek za Padrtí, ještě na otevřených pláních, jsme pak další čas věnovali připomenutí osudu této krajiny a její jedinečnosti, přírodní i kulturní, a doplnili to o vlastní plné prožití kousku přírody. Každý si vybral a provázkem dočasně orámoval libovolný metr čtvereční země, jemuž pak v usebrání, soustředěnosti či meditaci sedm minut zcela mlčky věnoval svou pozornost. Úkol byl všímat si projevů života: pohybu, organismů, barevnosti, zvuku, hloubky, změn... jak kdo chtěl. V následné reflexi zaznělo hodně inspirativních věcí a nikomu nevadilo, že se zrovna při tomto úkolu drobně rozpršelo. Cestou jsme posbírali i nějaké odpadky a vydali se dál, stezkou hodně ztíženou předchozími několikadenními dešti, které naplnily veškeré prohlubně včetně pěšinek až po okraj vodou. Ostatně bylo to trochu symbolické, protože o koloběhu vody jsme si říkali, že je jedním z oněch úžasných obrodných dějů přírody.

Poslední zastávku jsme měli kousek pod Kolvínem. Zaznělo specifické responzivní čtení připravené přímo pro tuto příležitost. Hovořilo za tři subjekty: Zemi, dospělou generaci a generaci, která nás dospělé zanedlouho vystřídá. Moc se povedlo - i náš Unitaria Team ho vzal naprosto vážně! Pak jsme si jako závěrečný symbolický obřad každý vylovil a vzal z průzračné vody čirou skleněnku, to proto, aby nám připomínala, že si máme uchovávat pronikavý, nezkalený pohled na svět, schopnost užasnout a nezapomínat, že z přírody stále bereme - což není nutně samo o sobě špatně, ale je třeba zabývat se tím, jakým způsobem bereme a zda také vracíme.

A pak už jsme pozvolna doputovali na konec cesty. Byl to moc fajn den!

(Foto Ondra Svatoš, Miloš Hlávka a KLK.)