Úvodem k tématu byl verš z Matouše 16,3 o Petrově vyznání v Cesareji Filipově. Jak to v bibli bývá, jména jsou někdy nejednoznačná a průběžně upravovaná. Tak v témže evangeliu 4,3 se objevuje rybář Šimon řečený už tehdy Petr, když je známo, že hebrejské slovo petra znamená skálu. Ve verších 16,3 Ježíšův učedník Šimon Petr prohlašuje Ježíše za Mesiáše a Ježíš Šimona Jonášova (asi po otci?) jmenuje Petrem (skálou) a v řeči pokračuje, že na té skále zbuduje svoji církev a Petra již tehdy jmenuje svým nástupcem na zemi…

Skála je tedy něco pevného ve srovnání s pískem, je něčím, na čem se dá vybudovat něco pevného a trvalého.

K tomu byl složena hezká písnička určena hlavně pro děcka, protože se při ní znázorňuje padající déšť. Nejspíš ji znáte také, je o tom, jak muž hloupý stavěl dům svůj na písku a voda mu ho vzala, ale muž moudrý stavěl dům svůj na skále a ten vodě odolal a píseň končí radou, kterou jsem už skoro pozapomněl. Stav na skále dům svého života, skála věky překoná.

Jestli se dá hebrejské slovo přeložit jako kámen, to nevím, ale je to i možné. Pak je tu také úhelný kámen, vazník, který uzavírá a drží klenbu. I tak se dá význam jména Petr překládat a vysvětlovat.

A teď k těm jistotám obecně. Podle mne žijeme ve světě, který žádné velké jistoty neposkytuje. Snad jsou nějaké jistoty v čase od A do času B a my to víme a jsme v takovém světě zvyklí žít a nějak se s naší životní cestou den po dni vyrovnávat.

Každý z nás musí být v první řadě jistotou sám pro sebe, a teprve jestli se takovou jistotou cítí být a je, tak se může stávat jistotou pro někoho dalšího.

Paradoxně se pro nás největší jistotou stávají ti, kteří už mezi námi nejsou ale zapsali se nám do našich nejprve papírových a v některých případech i do kamenných pamětí.

A tak žijeme v našich nejistých jistotách a opíráme se kromě materiálních jistot, které máme, i o nejisté jistoty víceméně imaginární.

Pavel O., 23. 2. 2021

Myslím si, že takové univerzální pravidlo existuje a zní: Nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě. Prý to řekl už Aristoteles a kdo ví, kdo na to přišel první. Bohužel se tím stále mnoho lidí neřídí.

Zdraví Věra Z., 21. 2. 2021

Jeden takový strom máme na zahradě, je to okrasný buk, který se větví do tří kmenů. Když jsem byl mladý, tak jsem ho sám ořezával ruční rámovkou. Ne moc šťastně, jedna uříznutá větev mi padla na kůlnu na seno a málem prolomila její střechu. Když už jsem byl starší, v jedné letní noci po bouřce se od buku ozývalo strašidelné praskání a buku se odlomila jedna velká větev. Našli jsme ji tam ráno ležet.

Ta naštěstí jen trošku poničila králíkárnu a jednoho králíka vyděsila tak, že ani neutekl vylomenými vrátky z králíkárny. později nám pak buk ořezávali dva horolezci a ořezání nás tenkrát vyšlo na 8000 Kč. Dnes už ani není moc poznat, že byl ořezán, a žije dál. Hodně dlouho poskytoval stín a úkryt slepicím, dokud si lišky nedokázaly otevřít špatně dovřená vrátka a všech deset slepic i s kohoutem odnést. Teď mne čeká ostříhávání větviček, které mi při krmení a kydání králíků berou čepici a podobně. Tolik k jednomu stromu, který už hodně lidí přežil a přežije i mne, doufám.

Pokud to vezmu obecně, tak ani stromy nic pevného a věčného nepředstavují. Zasadil jsem pár stromů, které už za mého života přerostly a začínají překážet a bude nutné je skácet. Je tu hodně stromů téměř na sklonku jejich života i pár mladých stromků, které živoří a nedaří se jim ani dospět. Také už jsem za svého života viděl hodně větrem vyvrácených stromů a hodně stromů skácených motorovými pilami.

Jinými slovy, stromy jsou stejně zranitelné jako my, a navíc jsou námi hojně zraňovány a hodně dokážeme ztěžovat životní podmínky stromů, které by ještě chtěly růst.

Pro někoho může být strom po jistou dobu symbolem pevnosti a síly, ale je dobré si také připomínat, že i když nás někdy může přežít, je stejně zranitelný, jak jsme zranitelní i mi sami. A není to bohužel nic moc ani s přesahem k nebi, i když nás stromy mnohdy hodně přerůstají. Můj otec mi připomínal, že žádný strom neroste až do nebe, a v přeneseném slova smyslu to stejně připomínám i já Vám. Ale aby to nevyznělo příliš pesimisticky; je tu i to naše pomyslné virtuální „nebe'' a vyrůst až do něj Vám všem určitě přeji.

Pavel O., 13. 2. 2021

K tématu obecně – člověk asi nepřemýšlí přímo nad otázkou, jestli má, nebo nemá něčeho dost, většinou mu jenom něco schází anebo po něčem touží, a pak to chce. Otázkou je, zda má něčeho dost v případě, kdy se na něco anebo před něčím zásobuje, a pak je možná i rád, že má alespoň něco..., ale zase: je to hodně individuální, co je dost pro jednoho, je pro druhého možná málo. Krásně to vystihuje české rčení, že s jídlem roste chuť, možná právě typické pro náš národ.

A k tomu, čeho nemám dost, mne nejdříve napadla odpověď, že ač jsem v důchodu, nemám dost času, a to je také důvod, proč odpovídám na středníky o cca 14 dnů později.

Ale jak to je s tím nemít dost času: jistě jsou tu povinnosti, vnoučata, kamarádi, hoaxy atd., dnes je  kvůli internetu a televizi hodně toho, co nám náš čas nějak bere. A mám také nějaký svůj rozvrh hodin na tohle a tamto... a mezi těmi hodinami pak jsou přestávky na to ten čas nějak hledat a najít.

Ale díky za to, že  jediné, co mi v současné době chybí (kromě zubů a peněz na opravu střechy), je jenom ten čas.

Pavel O., 10. 2. 2021

Strach před neznámem je asi jen jeden z možných pocitů. Jistě by se našly další – údiv, pokora, vděčnost, existencionalita až absurdita, většinu z toho filozofie zná a v promluvě z toho náš duchovní také citoval. A většinou je to směs předchozího anebo přebíhání od jednoho k druhému a také myslím, že určitě tam patří i víra, jakéhokoli druhu, že to má nějaký smysl, který my zatím nechápeme a možná nikdy nepochopíme. Určitě je lepší mít víru pozitivnější, a sice že to všechno nějaký smysl má, ať už je jakýkoli. Mně by se líbil spíš ten racionální.

K připomínce duchovního, která v promluvě zazněla, jestli se nějaký racionální smysl týká výhradně našeho porozumění: Porozumění se subjektivně a individuálně jistě liší, jinak může stejné věci rozumět dítě a jinak někdo se vzděláním. Ostatně proto se to porozumění časem nějak přizpůsobuje.

Pavel O., 2. 2. 2021

Dobrý večer, s pravdami je to zvláštní. Mám dojem, že lidé intuitivně, podle své nátury, inklinují k určitým pravdám nebo "pravdám". Většinou věřím informacím podle toho, jestli věřím jejich autorovi - zdroji.

Věra Z., 23. 1. 2021

Ano, člověk nemá názor z nějakého důvodu. Je to nevědomost, nezájem nebo lhostejnost, kterých může někdo zneužít.

Věra Z., 25. 1. 2021